Čís. 12626.


Vnucenou správu továrního podniku jest zastaviti (§ 129, druhý odstavec, ex. ř.), je-li tovární podnik v likvidaci a provoz jeho zastaven.
(Rozh. ze dne 20. května 1933, R I 400/33.)
Dlužnice, firma Jana F-a dědicové v likvidaci, navrhla, by exekuce vnucenou správou továrních podniků byla podle § 129, druhý odstavec, ex. ř. zastavena, ježto podniky nejsou v provozu, firma Jan F., dědicové, jest v likvidaci a proto nelze docíliti vnucenou správou výtěžků užitků a příjmů. Soud prvé stolice návrh zamítl, rekursní soud návrhu vyhověl. Důvody: Tovární podniky, jichž se týká vnucená správa, nejsou v provozu. Vnucená správa podniků není toho času možná a nelze docíliti výtěžků z továrních podniků. Kromě toho jsou tovární podniky v likvidaci. Podle čl. 137 obch. zák. přísluší likvidátorům skoncovati zahájená jednání, splniti závazky zrušené společnosti, vybrati její pohledávky (k tomu není třeba vnuceného správce) a zpeněžiti společenské jmění (z vyjádření vymáhajícího věřitele vyplývá, že již byly domy a stroje prodány). I likvidace znemožňuje vnucenou správu podniku, jež předpokládá logicky podnik v provozu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
42* Důvody:
Jest vůdčí zásadou zákona, jakž plyne z předpisů §§ 39 čís. 8, 129 druhý odstavec ex. ř., že exekuce nesmí býti vedena, když její konečný cíl, uspokojení vymáhajícího věřitele, jest vyloučen, aspoň na dlouhou dobu. Stěžovatelce nepodařilo se po této stránce vyvrátiti nejpodstatnější námitku rekursního soudu proti dalšímu trvání vnucené správy, že povinná strana jest v likvidaci a provoz jejího továrního podniku jest zastaven, takže nelze očekávati užitků a důchodů z něho. I když podle tvrzení stěžovatelky při likvidaci dochází ke škodlivým pro věřitele počinům povinné strany, nelze tomu zabrániti vnucenou správou, postrádá-li její další vedení zákonného předpokladu.
Citace:
Čís. 12626.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 683-684.