Čís. 12287.

Zaručil-li se obhájce při přelíčení před trestním soudem, že sám uspokojí pohledávku, kterou má poškozený za obžalovaným, a složil-li obžalovaný k rukám obhájce peníze na úhradu škody, zavázal se obhájce obžalovanému, že bude peníze, které obžalovaný složil k jeho rukám, plniti poškozenému. Obžalovaný mohl na obhájci žádati, by bylo plněno poškozenému, a poškozený mohl požadovati od obhájce plnění, k němuž se tento zavázal, aniž se mohl obhájce dovolávali toho, že obžalovaný měl za poškozeným vzájemnou pohledávku.
Rozh. ze dne 26. ledna 1933, Rv II 766/31.)
Žalobkyné Antonie W-ová opřela žalobní nárok proti žalovanému Dr. C-ovi o tvrzení, že se tento žalovaný při hlavním přelíčení, konaném dne 4. února 1929 proti prvému žalovanému Vilému H-ovi pro zločin podvodu, zaručil za celou její pohledávku proti Vilému H-ovi 2350 Kč, a že o tom bylo do protokolu o hlavním přelíčení pojato toto prohlášení: »Obžalovaný (Vilém H.) skládá v hotovosti 2300 Kč Dr. C-ovi, jenž se zaručuje, že uspokojí sám pohledávku Antonie W-ové, kterou má za obžalovaným«. Poněvadž však žalovaný Dr. C. zaplatil žalobkyni na tuto pohledávku jen 1222 Kč, domáhala se žalobkyné zaplacení zbytku své pohledávky proti Vilému H-ovi nejen na tomto, nýbrž i na žalovaném Dr. C-ovi. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby. Odvolací soud vyhověl odvolání Dr. C-a a žalobu proti němu zamítl.
Nejvyšší soud obnovil ohledně Dr. C-a rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Oba žalovaní, zastoupení společným právním zástupcem, doznali v prvé stolici skutkový děj žaloby, namítli však, že pohledávka žalobkyně není po právu v takové výši, jak je zažalována, ježto Vilém H. má za žalobkyni vzájemnou pohledávku 988 Kč. Co se týče prohlášení před trestním soudem, namítl žalovaný Dr. C., že prý podle protokolu o hlavním líčení prohlásil, že se zaručuje uspokojiti pohledávku Antonie W-ové (žalobkyně), kterou má za žalovaným Vilémem H-em, »po odečtení protipohledávek, totiž pohledávku po odečtení všech protipohledávek«. V této příčině však odvolací soud z protokolu o hlavním přelíčení zjistil, že prohlášení žalovaného Dr. C-a znělo tak, jak je tvrdí žalobkyně, totiž že se Dr. C. zaručil, že uspokojí sám pohledávku, kterou má žalobkyně za Vilémem H-em. Hledíc k vykládací zásadě § 914 obč. zák. jest postup obou žalovaných u trestního soudu vykládati tak, že prvý žalovaný Vilém H., chtěje žalobkyni nahraditi škodu, kterou jí způsobil svým trestným činem, a nemoha to pro její nepřítomnost u hlavního přelíčení učiniti přímo, složil 2300 Kč k rukám svého obhájce, druhého žalovaného Dr. C-a, jenž pak prvému žalovanému svým prohlášením závazně slíbil, že složených u něho peněz použije k uspokojení pohledávky žalobkyně, t. j., že jimi nahradí žalobkyni utrpěnou škodu. Šlo tedy mezi oběma žalovanými o smlouvu, kterou se C. jako promitent zavázal druhému smluvníku, Vilému H-ovi, že bude peněžní částkou, kterou H. k jeho rukám složil, plniti třetí osobě, t. j. žalobkyni, to, co měl a chtěl plniti H. sám. Tím ujednali oba obžalovaní smlouvu ve prospěch třetí osoby po rozumu § 881 obč. zák., jak správně uznal soud prvé stolice, a Vilém H., dav si Dr. C-em přislíbiti ono plnění třetí osobě, žalobkyni, mohl podle prvého odstavce § 881 obč. zák. žádati, by bylo žalobkyni plněno. Vzhledem k ustanovení druhého odstavce § 881 obč. zák. nelze však pochybovali ani o tom, že i žalobkyně nabyla z oné smlouvy přímého práva, poža¬ dovali od slibujícího, t. j. od žalovaného Dr. C-a, plnění, k němuž se tento zavázal, ježto plnění, kterým se žalobkyni mělo dostali náhrady škody způsobené jí trestným činem, mělo býti výhradně jí ku prospěchu. Poněvadž žalobkynina pohledávka za prvým žalovaným Vilémem H-em činila, jak jest zjištěno, 2350 Kč (2210 Kč a hotové výdaje 140 Kč za korespondenci atd. při pátrání) a Vilém H. složil na úhradu této pohledávky k rukám žalovaného Dr. C-a částku 2.300 Kč, aniž při tom uplatňoval nějakou vzájemnou pohledávku proti žalobkyni, měl Dr. C., přislíbiv, že uspokojí sám žalobkyninu pohledávku, zaplatit! žalobkyni celou tuto částku 2300 Kč, a nemůže se nyní dovolávat! toho, že Vilém H. měl za žalobkyni vzájemnou pohledávku 988 Kč, jejíž započtení na zažalovanou pohledávku jest ostatně podle § 1440 obč. zák. vyloučeno, ježto šlo o peníze lstivě vylákané. Příčilo by se i zásadám poctivého právního styku, kdyby žalovaný, — jenž oním ujednáním se svým klientem Vilémem H-em vzal na sebe uvedený závazek ve zřejmém úmyslu, by úplnou náhradou škody získal pro svého klienta důležitou polehčující okolnost, — dosáhnuv svého cíle zbavil se svého závazku částečně tím, že by se odvolal na pozdější rozkaz svého klienta a zaplatil žalobkyni místo celé její pohledávky jen část. Zamítnuv žalobu proti žalovanému Dr. C-ovi neposoudil tudíž odvolací soud věc správně po právní stránce, pročež bylo odůvodněnému dovolání vyhověti a uznati právem, jak se stalo.

Citace:

Čís. 12287.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 84-85.