Čís. 12620.

K zastavené věci lze nabýti vlastnického práva odevzdáním a přijetím zástavního lístku zastavárny.
(Rozh. ze dne 19. května 1933, Rv I 2080/31.)
Žalobě, jíž se domáhala žalující společnost na žalované firmě uznání vlastnictví k motocyklu, bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Pokud jde o dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 503 čís. 4 c. ř. s.), jest rozhodnou jen otázka, zda žalobkyně nabyla vlastnictví k spornému motocyklu, který žalovaná prodala Albertu B-ovi s výhradou vlastnického práva až do úplného zaplacení kupní ceny a který byl Albertem B-em zastaven u Zástavního a půjčovního ústavu v Praze. Je nesporno, že žalovaná odevzdala motocykl před jeho úplným zaplacením Albertu B-ovi k užívání, či jinými slovy mu jej svěřila k užívání, a že žalobkyně při odevzdání a přijetí zástavního listu, který Pražskou zastavárnou při zastavení motocyklu Albertu P-ovi byl vydán, byla bezelstná, takže tu byly podmínky pro nabytí vlastnictví k motocyklu žalobkyní po rozumu § 367 obč. zák., a jde pak o to, zda žalobkyně tím, že jí byl odevzdán zástavní lístek na místě placení, nabyla k spornému motocyklu vlastnického práva podle § 427 obč. zák. Podle tohoto zákonného ustanovení je přípustné symbolické odevzdání, či jak zákon praví odevzdání »znameními« všude tam, kde hmotné odevzdání je buď přímo nemožné anebo by bylo spojeno s velkými obtížemi. Tento předpoklad dopadá na projednávaný případ, když motocykl byl zastaven u Pražské zastavárny. Nemůže pak býti pochybnosti o tom, že žalobkyně nabyla vlastnictví k motocyklu odevzdáním a přijetím zástavního lístku Pražské zastavárny, neboť tím byly splněny podmínky druhého případu symbolické tradice podle § 427 obč. zák. Odevzdáním zástavního lístku nabyla žalobkyně možnosti uvázati se výlučně v držení motocyklu a jest proto zástavní lístek pokládati po rozumu § 427 obč. zák. za nástroj právnický (instrumentum juridicum) , jehož odevzdáním a přijetím se nabývá vlastnictví k zastavené věci (srov. Klangův komentář k § 427 III 1 c) a 4), kde se přesvědčivě doličuje, že občanský zákoník uvádí v § 427 prostředky, jimiž se děje odevzdání znameními, jen příkladmo a že proti opačnému stanovisku právnímu, hájenému částečně naukou a praksí, jest v zájmu právního styku dáti přednost názoru Exnerovu), ježto odevzdáním takovýchto listin, jakou jest i ta, o kterou tu jde, smysl tradiční dochází s dostatečnou jasností výrazu a odevzdání takové listiny přece může míti jen ten účel, by přejímatel byl tím legitimován k disposici s věcí, kteréžto úvaze musí ustoupiti příliš úzký doslov zákona. Ježto tudíž žalobkyně nabyla vlastnictví k motocyklu symbolickou tradicí podle § 427 obč. zák., je její žaloba opodstatněna a bylo jí právem vyhověno nižšími soudy. Okolnost, že v době, kdy žalobkyně vyplatila a převzala motocykl, již věděla o pravém stavu věci, je lhostejná, ježto zákon žádá podle § 367 obč. zák. bezelstnost nabyvatele jen v době nabytí vlastnictví (mala fides superveniens non nocet).

Citace:

Čís. 12620.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 672-673.