Čís. 12642.

Nárok na vydání členské knížky podle § 4 (1) čís. 2 zákona o státním příspěvku k podpoře nezaměstnaných ze dne 19. července 1921, čís. 267 sb. z. a n. v doslovu zákona ze dne 5. června 1930, čís. 74 sb. z. a n., přísluší členu bez rozdílu, zda z organisace sám vystoupil, či zda byl vyloučen.
(Rozh. ze dne 26. května 1933, R II 182/33.)
Žalobkyně byla členkou žalované odborové organisace. V souzeném sporu domáhala se žalobkyně na žalované odborové organisaci vydání členské knížky s osvědčením o době členství v této organisaci nebo jiného dokladu o tom, tvrdíc, že ze žalované odborové organisace vystoupila. Proti tomu namítala žalovaná odborová organisace, která vydání knížky, pokud se týče jiného dokladu odpírala, že žalobkyně byla z organisace vyloučena pro neplacení členských příspěvků po dobu delší tří měsíců, že podle stanov organisace má neplacení členských příspěvků po takovou dobu v zápětí již samo sebou ztrátu členských práv, že proto žalobkyně nemá nárok na vydání členské knížky, pokud se týče jiného dokladu. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby. Důvody: Podle ustanovení zákona čís. 267 ze dne 19. července 1921 sb. z. a n. a § 4 odst. (1) čís. 2 v doslovu zákona ze dne 5. září 1930, čís. 74 sb. z. a n. je odborová organisace povinna vystouplému členu vydati členskou knížku s osvědčením o době členství v této organisaci nebo jiný doklad o tom. Toto ustanovení není nijak podmíněno nebo obmezeno. Jest tedy úplně lhostejno, zda člen pozbyl členství dobrovolně, či zdali byl vyloučen. Organisace jest povinna vydati doklad o celkové době skutečného členství bez zřetele na to, k čemu tento doklad potřebuje. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc soudu prvé stolice, by, vyčkaje pravomoci, řízení doplnil a znovu rozhodl. Důvody: Podle § 4 odst. (2) druhé věty zákona ze dne 19. července 1921, čís. 267 sb. z. a n. o státním příspěvku k podpoře nezaměstnaných v doslovu novely ze dne 5. června 1930, čís. 74 sb. z. a n. jest odborová organisace povinna vystouplému svému členu vydati členskou knížku, obsahující osvědčení o době členství v této organisaci, nebo jiný doklad o tom. Toto ustanovení dostalo se do zákona o státním příspěvku k podpoře nezaměstnaných teprve novelou čís. 74/1930 čl. I. § 1. Podle důvodové zprávy k novele čís. 74/1930 bylo toto ustanovení pojato do zákona, by se předešlo nesprávným tvrzením o předchozím členství. Pravíť důvodová zpráva výboru sociálně-politického a rozpočtového tisk 391 o vládním návrhu, tisk 308 k čl. 1. § 1 doslovně toto: »Zde provedena změna ve druhé větě vzhledem k tomu, že původní návrh, který žádá, by byla vydána vystouplému členu členská knížka se všemi příslušnými doklady, mohl by vésti často k nedorozumění. Proto tato věta byla upravena tak, by odborové organisace měly na vůli vydati buď členskou knížku, nebo jiný doklad o členství. Tak jako z členské knížky je zřejma doba členství, výše a počet zaplacených příspěvků, tak i z dokladů, náhradou vydaných, mají býti tyto údaje zřejmy. Ustanovení toto bylo pojato do zákona, by se předešlo nesprávným tvrzením o předchozím členství. Poněvadž však některé odborové svazy pokládají členskou knížku za svůj majetek, bylo právě touto změnou umožněno, by mohly vydati náhradní doklad.« I z doslovu zákona i z důvodové zprávy jest patrno, že zákonodárce zamýšlel přiznati nárok na vydání členské knížky nebo jiného dokladu o členství jen vystouplému členu, nikoliv i členu vyloučenému. O vyloučeném členu se ani v zákoně ani v důvodové zprávě nemluví, ač si zákonodárce byl dobře vědom toho, že k zániku členství v odborové organisaci může dojíti i jiným způsobem nežli vystoupením. Plyne to z doslovu § 4 odst. (1) a (3), v nichž se stanoví: »Členství v odborové organisaci nesmí býti vázáno jinou podmínkou než tím, že člen jest zaměstnán v příslušném pracovním odboru a platí organisaci stanovené příspěvky; odborová organisace může však ze závažných důvodů omeziti členská práva některého ze svých členů jen na nárok na podporu v nezaměstnanosti a státní příspěvek k ní a upraviti přiměřeně povinnosti tohoto člena. Podmínky poskytování podpor v nezaměstnanosti a vliv neplacení členských příspěvků na ně musí býti ve stanovách nebo pravidlech pevně ustanoveny. Neplacení příspěvků pro nemoc, pokud nepřesahuje dobu šesti týdnů, nemůže odůvodniti ztrátu nároků na podporu v nezaměstnanosti.« Zůstavil tedy zákonodárce odborovým organisacím samým, by — arciť s omezením v zákoně přesně stanoveným — určily ve stanovách neb pravidlech, jaké následky má v zápětí neplacení členských příspěvků, a zcela jistě počítal i s tím, že odborové organisace mohou s neplacením členských příspěvků spojiti i ztrátu členských práv. Ztráta členských práv, vyslovená ve stanovách nebo pravidlech za určitých předpokladů, není však ničím jiným než vyloučením člena, u něhož ony předpoklady nastaly. Neuvedl-li zákonodárce v souvislosti s nárokem bývalých členů odborové organisace na vydání členské knížky nebo jiného dokladu o členství člena vyloučeného, učinil tak zajisté úmyslně a nemínil vyloučenému členu přiznati stejný nárok proti odborové organisaci jako členu vystouplému a přistupujícímu do jiné organisace, která podle § 5 odst. (2) může přistupujícímu členu do členské doby započítati i členství v jiné organisaci odborové. Z těchto úvah vysvítá, že jest rozlišovati mezi členem vystouplým a členem vyloučeným, neboť jen onomu přísluší nárok na vydání členské knížky nebo jiného dokladu o členství, nikoliv však i tomuto. Nelze se proto obejíti bez vyšetření, jakým způsobem došlo k zániku členství žalobkyně v žalované odborové organisaci.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a uložil odvolacímu soudu, by o odvolání znovu rozhodl.
Důvody:
Nelze souhlasiti s výkladem, který odvolací soud dává výrazu »vystouplému členu« v § 4 odst. (1) čís. 2 zákona ze dne 19. července 1921, čís. 267 sb. z. a n. v doslovu zákona ze dne 5. června 1930, čís. 74 sb. z. a n. Výrazem tím se vyjadřuje jen skutečnost, že dotyčná osoba přestala býti členem určité organisace. Pro názor tu hájený svědčí ustanovení § 5 pův. zákona, jež nedoznalo změny pozdějším zákonem, že totiž nemá nárok na státní příspěvek, kdo má sice nárok na podporu podle stanov odborové organisace, ale nebyl před tím, než se stal nezaměstnaným, již po tři měsíce jejím členem, a že započítání členství v jiné organisaci přistupujícímu členu do členské doby novou organisací platí i pro státní příspěvek. I tu klade zákon důraz jen na poměr osoby požadující státní příspěvek k určité organisaci, aniž by uváděl jako důležitou okolnost, proč nebyla dříve nebo přestala býti členem organisace. Zákonodárce, věda, že poměr může přestati činností buď člena, buď organisace, byl by to v § 4 blíže vyznačil obdobně jak v § 5 čís. 4 zák. čís. 267/21 sb. z. a n., kde ustanovil, že nárok na státní příspěvek nemá, kdo byl vlastní vinou ze zaměstnání propuštěn, nebo kdo dobrovolně práci opustil bez závažné příčiny. Neprávem se dovolává odvolací soud důvodové zprávy výboru sociálně politického a rozpočtového (tisk 391) a vládního návrhu (tisk 308). Právě z nich jest patrno, že důležitým bylo jen členství, t. j. poměr osoby k organisaci a nikoliv důvod, z něhož poměr ten přestal. Podle nich bylo ono ustanovení pojato do zákona, by se předešlo nesprávným tvrzením o předchozím členství, o době členství, výši a počtu zaplacených příspěvků. O tom, že by doba členství, které osoba požadující státní příspěvek pozbyla nikoliv vlastním rozhodnutím, nýbrž rozhodnutím organisace na základě stanov, nepřicházela v úvahu, se zmínky v nich nečiní. Nebylo proto rozhodným, zda žalobkyně ze žalované organisace vystoupila sama či byla vyloučena, poněvadž podle uvedených zákonů přísluší jí domáhaný nárok bez ohledu na to, jakým způsobem došlo k zániku jejího členství, a nebylo třeba okolnost tu zjišťovati. Nezůstalo tedy řízení před prvním soudem v tom směru kusým a bylo rozhodnouti, jak ve výroku uvedeno, při čemž se podotýká, že další návrh stěžovatelky, by rozsudek prvního soudu byl potvrzen, jest neodůvodněný, poněvadž nejvyšší soud nemá možnosti ve věci samé rozhodnouti, když tu není takové rozhodnutí soudu odvolacího a podaného proti němu dovolání. Vzhledem na vyslovený názor není třeba se obírati vývody rekursu ve příčině otázky, zda žalovaná mohla platně žalobkyni vyloučiti. Také není třeba přihlížeti k jeho vývodům, které se opírají o to, že členská knížka byla vlasnictvím žalobkyně, poněvadž o tento právní důvod nebyl žalobní nárok opřen.

Citace:

Čís. 12642.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 713-715.