Čís. 12595.

Ustanovení § 232, třetí odstavec, c. ř. s. v doslovu zákona ze dne 19. ledna 1928, čís. 23 sb. z. a n., týká se i žalob, jež jsou podle zákona vázány na propadnou lhůtu.
(Rozh. ze dne 11. května 1933, R II 160/33.)
Žalobkyně koupila dne 13. července 1931 od žalovaného krávu. Žalobou, zadanou dne 22. srpna 1931 na okresním soudě v J., uplatňovala žalobkyně nárok ze správy. Okresní soud v J. usnesením ze dne 2. října 1931, jež nabylo právní moci, zamítl žalobu pro místní nepříslušnost. Ve třicetidenní lhůtě po právní moci tohoto usnesení podala žalobkyně novou žalobu u okresního soudu v M., jenž žalobu zamítl, maje za to, že byla podána po uplynutí šestitýdenní propadné lhůty, stanovené v § 933 obč. zák. a že se ustanovení § 232 třetí odstavec c. ř. s., které bylo nově zavedeno zákonem čís. 23/1928 sb. z. a n., nevztahuje na propadné lhůty. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc soudu prvé stolice, by ji, vyčkaje pravomoci, znovu projednal a rozhodl. Důvody: Soud odvolací nesouhlasí s právním názorem prvého soudu. § 232, třetí odstavec, byl zaveden hlavně k účelu unifikačnímu s ohledem na ustanovení § 184 na Slovensku platného civ. sud. por. Obě zmíněná zákonná ustanovení nepraví nic blíže o tom, co jest rozuměti soukromoprávními následky podání žaloby. Výklad pojmu jest opříti o ustanovení soukromého práva. V souzeném případě praví § 933 obč. zák., že vady dobytka jest uplatniti soudně během šesti týdnů, jinak žaloba zaniká. Slovem »žaloba« jest rozuměti právo uplatňovati nárok ze správy žalobou (a contrario uplatnění námitkou podle § 933 druhý odstavec obec. zák. obč.). Toto právo je právo soukromé, je to vlastnost, která je zpravidla spojena s právy a pohledávkami, nemusí však nutně býti s nimi spojeno, jak je tomu na příklad u tak zvaných naturálních obligací. Když zanikne právo žalobní, ztratí právo oprávněného tuto důležitou vlastnost. Jestliže podáním žaloby se tato vlastnost zachová, je to soukromoprávní následek z podání žaloby. Tento následek jest spojen také s podáním žaloby, i když byla podána u nepříslušného soudu, ježto v § 933 obč. zák. se všeobecně mluví jen o soudním uplatnění, není tam však zmínka, že by uplatnění to muselo se státi u příslušného soudu. Tento soukromoprávní následek nezanikne, jestliže nepříslušný soud žalobu a limine z moci úřední neodmítne a jestliže strana žalovaná, pokud se nejedná o nepříslušnost, na niž jest vzíti ohled z moci úřední, nepodá včas námitku nepříslušnosti anebo, jestliže materielní rozhodnutí, vydané nepříslušným soudem, nabude moci práva. Tento soukromoprávní následek by ovšem zanikl odmítnutím žaloby, protože pravoplatným odmítnutím žaloby končí zahájený spor. Výjimku z tohoto pravidla ustanovil zákon nejprve jenom v § 261 šestý odstavec c. ř. s., podle kteréhožto ustanovení se neruší zahájení sporu i přes to, že žaloba byla pro nepříslušnost odmítnuta. Další výjimka byla zavedena v § 232 třetí odstavec c. ř. s., podle kteréhožto ustanovení trvají dále soukromoprávní účinky zahájení sporu, pokud se týče podání žaloby, jestliže po právoplatném odmítnutí byla žaloba během třiceti dnů znovu podána u příslušného soudu. Nelze nahlédnouti, proč by se tohoto ustanovení nemělo použíti na lhůty propadné. Nejedná se tu o přerušení nebo stavení propadné lhůty. Propadná lhůta neměla v zápětí zánik práva žalobního, protože žaloba byla včas podána. Jedná se jenom o prodloužení soukromoprávních následků k podání žaloby a nikoliv o prodloužení nebo přerušení nebo stavení propadné lhůty. Poukazuje-li soud prvé stolice na to, že by se tohoto zákonného ustanovení mohlo zneužíti, jest poukázati k tomu, že by bylo mnohem nespravedlivější, kdyby to mělo záviseti jen od vůle nebo pozornosti soudce, zda žalobní právo oprávněnému se zachová, nebo, zda jej ztratí. Kdyby zde nebylo ustanovení § 232 třetí odstavec c. ř. s. a když pozorný soudce žalobu pro nepříslušnost z úřadu a limine odmítne, ztratil by oprávněný své žalobní právo, když však nepozorný soudce nepříslušnost přehlédne a nařídí ústní jednání, pak má žalobce možnost si žalobní právo zachovati podle § 261 šestý odstavec c. ř. s. Odvolací soud je proto toho názoru, že jest míti za to, že v souzeném případě byla žaloba podána včas před uplynutím propadné lhůty § 933 obč. zák.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Jde o otázku, zda ustanovení § 232 třetí odstavec c. ř. s., že soukromoprávní účinky spojené s podáním žaloby trvají, byla-li žaloba před soudem odmítnuta pro nepříslušnost, když byla žaloba znovu podána u příslušného soudu do třiceti dnů od právní moci usnesení žalobu odmítajícího, týká se i žalob, které jsou podle zákona vázány na lhůtu propadnou, když sice byly podány ve lhůtě u nepříslušného soudu, avšak po odmítnutí byly znovu podány u příslušného soudu už po projití lhůty propadné. Že takovou jest žaloba ze správy o vady dobytka, o jakou jde v souzeném případě, sporné strany nepopírají. K otázce sluší přisvědčiti. Žalobu tu jest podle ustanovení § 933 obč. zák. podati do šesti týdnů, jinak žaloba zanikne. Žalobou jest tu rozuměti oprávnění nárok žalobou vymáhati, jak odvolací soud správně uvádí. Zabrániti zániku tohoto oprávnění lze jen včasným podáním žaloby; včasné podání žaloby jest tedy materielní podmínkou pro uplatňování nároku žalobou; zamezení jeho zániku a zachování jeho jest tedy účinkem včasné žaloby, účinek ten projevuje se na soukromoprávní obligační poměr stran, jest tedy účinkem soukromoprávním. Vývody rekurentovy o rozdílu mezi lhůtou promlčecí a preklusivní jsou pro otázku, o niž jde, nerozhodny.

Citace:

Čís. 12595.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 628-630.