— Čís. 12492 —438Čís. 12492.Vlastník přirozené soukromé tekoucí vody není podle zákona povinen čistiti koryto.Z prohlášení vlastníka potoka při jednání o jeho úpravě, že provede regulaci potoka, nenabyl práva na provedeni regulace, kdo při tomto prohlášení vlastníka potoka nebyl smluvní stranou.(Rozh. ze dne 31. března 1933, Rv II 904/31.)Žalobci domáhali se na žalované kapitule (na Moravě) náhrady škody ze zaplavení zahrady potokem a spatřovali zavinění žalované v tom, že žalovaná nečistila řádně potok, nýbrž nechala ho zarůsti rákosem a zbahniti, ačkoliv k tomu byla jako vlastnice potoka a vlastnice, a uživatelka vodního díla podle zákona povinna, výslovně se k čištění potoka zavázala a jako propachtovatelka poškozeného pozemku byla povinna udržovati ho ve stavu vhodném k pěstování bobulových plodin. Procesní soud prvé stolice uznal žalobní nárok z poloviny důvodem po právu. Odvolací soud neuznal žalobní nárok důvodem po právu. Důvody: Prvý soud uvádí jako uespornou okolnost, že žalovaná jest knihovní majitelkou potoku O. Žalovaná tvrdí, že toto zjištění jest v rozporu se spisy, poněvadž žalovaná jest jen vlastnicí koryta potoku, kdežto voda jím protékající jest vodou veřejnou. Avšak při přirozených potočištích tvoří koryto a voda potoční dohromady potok jako vlastní právní pojem, takže vzhledem k ustanovení §§ 408 a 409 obč. zák. a § 5 mor. vod. zák. ze dne 28. srpna 1870 čís. 70 z. zák. (§ 5 říšského vodn. zákona ze dne 30. května 1869 čís. 93 ř. zák.) průkazem vlastnictví k přirozenému korytu jest prokázáno i vlastnictví vodního toku. Ostatně jest tato okolnost pro rozhodnutí rozepře bezvýznamná. Není zákonnou povinností vlastníka potoku, by koryto potoka čistil. Neboť § 43 uved. zák. (§ 44 říš. vod. zák.) ustanovující povinnost k udržování a čištění kanálů, náhonů a jich příslušenství, vztahuje se jen na uměle zbudovaná zařízení, za které nelze považovati regulační opravu a úpravu dosavadního vodního koryta bez jeho přeložení a změny jak byla podle spisů okresní politické správy v H. provedena u potoka O. § 42 mor. vod. zák. (§ 43 říšs. vod. zák.) vyslovuje jen všeobecnou zásadu o tom, jak mají býti stavby ochranné a regulační zřizovány a udržovány, nemá však ten význam, že by tyto výkony v přirozených vodních korytech byly zákonnou povinností pobřežního gruntovníka, jest to jeho právem, nikoli však jeho povinností. To vysvítá zejména z citace § 413 obč. zák. v tomto místě zákona a v § 44 mor. vod. zák. (§ 45 říšs. vod. zák.). Žalobci poukazují sice k tomu, že žalovaná byla povinna udržovati v pořádku a čistiti celý potok, zejména však v místech, kde vznikla hrázka jako vlastnice a provozovatelka vodního díla, totiž regulace a zařízení s ní související. Avšak regulaci nelze uznati za vodní dílo, jaké má na mysli §§ 16, 17, 20 vod. zák. mor. (§§ 17, 21 říš. — Čís. 12492 —439vod. zák.), zejména pozůstává-li — jakž v souzeném případě — jen v opravě a úpravě dosavadního koryta, nýbrž pro regulační díla platí předpisy §§ 40 a násl. (§§ 42 a násl. říšs. vodního zákona). V dalším uvedl podrobně odvolací soud, ze v prohlášeních žalované v protokolech ze dne 6. dubna 1914 a ze dne 8. srpna 1916 nelze spatřovati závazek k provedení ochranných a zajišťovacích opatření před škodlivými účinky vody v potoku O. Ke konci pak uvedl: Žalobci odůvodňují posléze žalobu tím, že žalovaná strana porušila povinnosti z pachtovní smlouvy, poněvadž neudržovala pozemky propachtované žalobcům v lakovém stavu, aby mohly býti řádně užívány k účelu pachtovnímu, totiž k pěstování bobulových plodin. Avšak ani s tohoto hlediska není žaloba opodstatněna. Soud odvolací má za prokázáno, že žalobcům byl dán do pachtu pozemek, jehož dosud bylo užíváno jako louky, že se žalobci odhodlali zříditi si na tomto pozemku zahradnictví, ačkoliv byli upozorněni, že louka jest v inundačním pásmu potoka O., a že se zavázali, po vyjití pachtu vrátili pozemek v původním jeho stavu jak jim byl propachtován, tudíž jako louku. Povinnost žalované strany z pachtovní smlouvy k udržování propachtovaného pozemku v uživatelném stavu vztahovala by se proto jen na louku, která — jak prvý soudce zjišťuje — by povodní byla bývala jen nepatrně poškozena. Poněvadž žalovaná strana, jak bylo shora uvedeno, nebyla ani podle zákona ani na základě soukromoprávního titulu povinna k čištění potočiště, nebyla k tomu povinna ani na základě pachtovní smlouvy, poněvadž povinnost z takové smlouvy záleží jen v udržování propachtovaného pozemku v uživatelném stavu, nikoli v opatřeních, zabraňujících případnému poškození pozemku živelní pohromou, jakž vysvítá i z § 1104 obč. zák. Takový závazek strany žalované byli by museli žalobci při uzavření pachtovní smlouvy výslovně ujednali, což však neučinili.Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.Důvody:Dovolatelé napadají rozsudek odvolacího soudu pro nesprávné právní posouzení v otázce, že žalovaná nebyla povinna čistili koryto potoka O., čímž prý jim vznikla škoda. Tvrdí, že tato povinnost plyne jednak z vodního zákona, jednak však ji žalovaná převzala při jednání o regulaci potoka a konečně plyne prý tato povinnost z pachtovního poměru. Ale odvolací soud správně seznal, že žalovaná nebyla ze žádného z uplatňovaných důvodů povinna čistili koryto potoka. Není potřeba řešili otázku, zda potok O. je vodou soukromou či veřejnou a zda žalobci byli povinni prokázat soukromý ráz této vody, jak míní žalovaná. Okolnost ta je nerozhodná. Zákon nikde neukládá vlastníku přirozené soukromé tekoucí vody povinnost čistili koryto. § 413 obč. zák. stanoví jen právo držitelů pozemků (pobřežních) upevnili břehy proti vymílání a zakazuje zakládání děl a sadeb, která mění tok vody nebo mohou škodili mlýnům, rybářství nebo jiným cizím právům. Při tom stanoví, že se podobná díla mohou díti jen se svolením politických úřadů. Také ani říšský ani moravský zemský zákon vodní (§10 odst. (3) obou těchto zákonů) neuložily vlastníku soukromé tekoucí vody povinnost k čištění koryta. Stanovily jen, že užíváním soukromé vody vlastníkem nesmí na- — Čís. 12493 —440stati právo jiného ohrožující znečištění vody, žádné takové zdouvání a žádné zatápění nebo zbahnění cizích pozemků. Ve sporném případě nejde o užívání vody žalovanou stranou a o škodu tímto užíváním vzniklou. § 3 moravského vodního zákona nestanoví také nic o povinnosti vlastníka soukromé tekoucí vody čistiti koryto. Z prohlášení žalované při jednání o úpravu potoka podle protokolu ze dne 6. dubna 1914 nelze vyvozovati její povinnost k náhradě škody. Podle onoho protokolu měla od pozemkové částice čís. 1405 vlevo a p. č. 1404/1 vpravo až k rybníku v délce asi 250 m provésti regulaci podle potřeby v témže rozsaha, a je poznamenáno, že se zástupce žalované prohlášením k tomu zavázal. Protokol není zástupcem žalované podepsán a není v něm blíže uvedeno, kdy a vůči komu bylo učiněno ono prohlášení o převzetí takového závazku. V protokolu ze dne 8. srpna 1916 sepsaném při kolaudaci regulačních prací zavázal se zástupce žalované, že tato na svých pozemcích prodlouží regulaci na své útraty až k rybníku, vyžádav si lhůtu dvou až tří let. Při těchto prohlášeních žalované nebyli žalobci smluvní stranou, takže nenabyli smluvního práva na provedení regulace žalovanou kapitulou. Nemohlo jíti ani o smlouvu v jejích prospěch jako třetího podle § 881 obč. zák., protože tehdy ani nebyli účastni jednání, neměli tehdy ani spachtovanou louku, takže nemohlo býti pomýšleno ani na to, že mají jako třetí osoby nabýti nějakých práv z onoho prohlášení. Proto nemůže jiti o náhradu pro nesplnění smlouvy (slibu) a ježto také nejde o čin o sobě bezprávný, to jest o porušení nějaké zákonné povinnosti žalovanou, není opodstatněn nárok žalobců na náhradu škody vzniklé zátopou jejich zahrady, ani zákonem, ani podle oněch prohlášení žalované kapituly. Konečně nemůže jíti také o porušení pachtovní smlouvy a náhradu škody z tohoto důvodu. Jednak se žaloba neopírá o to, že žalovaná neudržovala pronajatý pozemek ve stavu k užívání způsobilém, jak to má na mysli § 1096 obč. zák., nýbrž o to, že nečistila koryto nespachtovaného potoku, jednak však nebyla žalobcům propachtována zahrada, na jejichž kultuře utrpěli zátopou škodu, nýbrž spachtovali louku a zahradu si zřídili na svůj vrub a nebezpečí.