Čís. 12371.

Přípustnost pořadu práva pro nárok proti státu na náhradu škody z kousnutí vojenským koněm, jenž byl čištěn ve dvoře budovy, kde má vojenská správa umístěny koně.
(Rozh. ze dne 17. února 1933, Rv I 1876/31.)
Žalobkyně domáhala se na československém státu náhrady škody, ježto byla kousnuta vojenským koněm, když kůň byl čištěn vojínem ve dvoře hostince v Č., kde vojenská správa má koně umístěny. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby. Odvolací soud žalobu rozsudkem zamítl. Důvody: Chov a opatření vojenských koní je úkonem veřejné moci státní, stát tu nevystupuje jako soukromý podnik, osoby vojenské, kterých k tomu používá, nejsou jeho zaměstnanci, nýbrž osoby, které podle předpisů branného zákona konají službu vojenskou, jim přikázanou, Vzejde-li při výkonu těchto výsostných práv státu škoda, lze dosíci náhrady od státu jen tam, kde zvláštní zákony tak stanoví. To plyne z § 92 ústavní listiny. Zákonného předpisu, že stát ručí za škodu způsobenou při chovu a ošetřování vojenských koní, není, a není proto zákonného podkladu pro nárok žalobkyně na přiznání náhrady za škodu. Předpisů §§ 1320 a 1315 obč. zák. nelze tu použiti právě z důvodů uvedených, ježto stát při chovu a ošetření vojenských koní vykonává výsostná práva; jde o nárok veřejnoprávní vzhledem na důvod, ze kterého se odvozuje.
Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc odvolacímu soudu, by, nehledě k použitému zamítacímu, správně odmítacímu důvodu o odvolání dále jednal a znovu o něm rozhodl.
Důvody:
Především jest po formální stránce uvésti, že v souzeném případě neměl odvolací soud vynésti rozsudek, nýbrž usnesení, jímž, když bylo uznáno, že pořad práva není přípustný, měla býti žaloba odmítnuta. Když se však tak nestalo, a vydán byl rozsudek, jest se dovoláním zabývali. Dovolání, opřenému o dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci, nelze upříti oprávnění. Rozhodnutí čís. 1741, 3279, 3479, 3997 a 10384 sb. n. s., jichž se odvolácí soud dovolává, mají jiný skutkový a právní základ a nehodí se na souzený případ. Nejvyšší soud vyslovil v rozh. čís. 10255 sb. n. s., že nárok na náhradu škody proti vojenskému eráru, způsobené vojenským povozem řízeným vojínem jest podle své povahy nárokem soukromoprávním. Tytéž úvahy a zásady vyslovené v onom rozhodnutí platí stejnou měrou na souzený případ, jemuž pokladem je téměř stejný skutkový a právní základ, a stačí proto k vůli stručnosti poukaz na důvody onoho rozhodnutí. Zažalovaný nárok jest podle své povahy nárokem soukromoprávním, na nějž se vztahují předpisy XXX. hlavy obč. zák. V důsledku svého nesprávného právního nazírání na věc, nezabýval se odvolací soud vývody odvolání ve věci samé.

Citace:

č. 12371. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 248-249.