Čís. 12533.

Účinek uvedený v § 232, druhý odstavec, ex. ř., že rozsudek o odporu působí pro všechny zúčastněné věřitele a oprávněné a proti nim, jakož i pro dlužníka a proti němu, jest přiznati i usnesení o odporu.
(Rozh. ze dne 20. dubna 1933, R II 120/33.)
Při rozvrhu nejvyššího podání za exekučně prodanou nemovitost vznesli proti přikázání pohledávky Maxe A-a pod II 5 odpor knihovní věřitelé firma bratří K-ové a Emilie B-ová. Soud prvé stolice poukázal původně odporovatele na pořad práva. Proti tomuto usnesení podala firma bratří K-ové rekurs, jemuž rekursní soud vyhověl, vyhověl odporu, zrušil napadené usnesení a uložil prvému soudu, by znovu rozhodl. Soud prvé stolice vyhověl pak odporu firmy bratří K-ové a Emilie B-ové, vyloučil pohledávku Maxe A-a z rozvrhu a stanovil, aby následující hypotekární pohledávky postoupily o jedno číslo. Proti tomuto usnesení podala firma bratří K-ové rekurs, v němž uváděla, že i pohledávku Emilie B-ové bylo vyloučiti z rozvrhu, ježto byla zároveň s rekurentem poukázána na pořad práva, proti tomu však nerekurovala aniž podala včas žalobu, pročež bylo provésti rozvrh beze zřetele ku pohledávce Emilie B-ové. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Byla-li v rozvrhovém řízení předchozí hypotekární pohledávka vyloučena ze zapravení v rozvrhovém řízení, stalo se tak přirozeně a podle zásad knihovního práva ve prospěch všech následujících hypotekárních věřitelů podle jejich pořadí zjevného z pozemkové knihy. Zákon označuje v § 232 ex. ř. odporovatele za společníky v rozepři a stanoví výslovně, že rozsudek v rozepři o odporu vzneseném při rozvrhovém roku jest účinným pro veškeré súčastněné věřitele a oprávněné i proti nim, jakož i pro dlužníka a proti němu. Při tom nerozlišuje, zda se rozhodnutí stalo rozsudkem, či usnesením v rozvrhovém řízení.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu firmy bratří K.
Důvody:
Dovolacímu rekursu nelze přiznati oprávnění. Podle ustanovení § 231 ex. ř. rozhodne se o odporu vzneseném při rozvrhovém roku buď rozsudkem, závisí-li rozhodnutí na vypátrání a zjištění sporných skutkových okolností, neb usnesením ať již prvního nebo vyššího soudu, jde-li o rozhodnutí sporné otázky právní. Není důvodu, by co do účinků rozhodnutí o odporu byl činěn rozdíl mezi rozhodnutím, jež se stalo rozsudkem, a rozhodnutím, jež se stalo usnesením. Proto, stanoví-li § 232 odstavec druhý ex. ř., že rozsudek o odporu je účinný pro všechny súčastněné věřitele a oprávněné a proti nim, jakož i pro dlužníka a proti němu, jest přiznali účinek i usnesení o odporu. Opačný názor dovolací rekurentky nebylo by lze srovnati s tím, že účastníci rozvrhového řízení tvoří v případě odporu (srov. materialie I str. 546, sb. n. s. 8815) společenství podle § 14 c. ř. s. (srov. citaci § 14 c. ř. s. v § 232 ex. ř.), což znamená, že výsledek odporu působí pro všechny a proti všem. Že účinek v § 232 druhý odstavec ex. ř. uvedený jest přiznali nejen rozsudku, nýbrž i usnesení o odporu, plyne i z ustanovení § 234 druhý odstavec ex. ř., podle něhož jest ustanovení § 233 ex. ř. použíti též při rozhodnutí o rekursu. Platí tudíž předpis § 233 ex. ř. o novém rozvrhovém řízení se všemi účastníky rozvrhu vyjmouc uspokojené, tedy i s těmi, kteří odpor nevznesli nebo rekurs do vyřízení odporu v rozvrhovém usnesení nepodali v případě, že na rekurs některého účastníka bylo rekursním soudem odporu vyhověno. Rekursní soud tudíž napadeným usnesením právem uznal, že, když na rekurs dovolací stěžovatelky bylo jejímu odporu proti přikázání pohledávky nezl. Maxe A. vyhověno a když pohledávka uvedeného věřitele při rozvrhu odpadá, částka z uhražovací jistiny původně na pohledávku Maxe A-a přikázaná připadne podle knihovního pořadí také na pohledávku Emilie B-ové, i když tato věřitelka, byvši se svým odporem poukázána na pořad práva, nepodala žalobu a také si proti odkázání na pořad práva rekursem nestěžovala.

Citace:

č. 12533. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 531-532.