Čís. 12309.

Z objednávky zubolékařských prací, jež učinila manželka ve vlastním jméně, jest zavázána i manželka.
(Rozh. ze dne 28. ledna 1933, Rv I 1998/31.)
Žalobce, zubní lékař, provedl k objednávce žalované zubolékařské práce, za něž jí zaslal účet, jejž žalovaná přijala. Manželství žalované bylo pak rozvedeno. Proti žalobě o zaplacení za vykonané práce namítla žalovaná, že žalobcův účet jest podle § 91 obč. zák. povinen zaplatili manžel žalované, nikoliv žalovaná. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl. Důvody: Podle § 91 obč. zák. náleží manželi závazek, by poskytoval manželce slušnou výživu. Výživou však nerozumí se jen výživa v pravém slova smyslu, nýbrž i, co manželka pro svou potřebu k existenci potřebuje, obzvláště pak lékařské ošetření v nemoci. Jak jest mezi stranami nesporno, manželství žalované v době provedení zažalovaných prací trvalo. Jest tudíž podle § 91 obč. zák. povinen k zaplacení účtu bývalý manžel žalované strany, jemuž zákon tuto povinnost ukládá. Manželka není povinna útraty společné domácnosti, k nimž patří i lékařské ošetření členů rodiny, platiti. Má-li nastati platební povinnost pro ni, musí se zakládati na zvláštním důvodu, na př. na zvláštním osobním závazku, anebo muselo by jíti o náklady nepřiměřené poměrům manželovým, což však nebylo tvrzeno. Odvolací soud uznal po¬ dle žaloby. Důvody: Jest ovšem pravda, že muž jako hlava rodiny jest též povinen podle § 91 obč. zák. poskytovati manželce slušnou výživu, k níž zajisté jest počítati i náklady lékařského ošetření v nemoci. Tím ovšem není ještě řečeno, že jest manželka zbavena způsobilosti k právním činům a že se sama nemůže zavázati. Především jest zdůrazniti, že ošetřování žalované strany a vykonání prací zubolékařských pro ni nespadá do rámce potřeb pro společnou domácnost, při jichž obstarávání, byť je i manželka sama objednávala, podle názorů právní teorie i judikatury pokládá se všeobecně za zavázaného manžel, pokud ovšem nebyla projevena vůle manželky, že se chtěla i sama zavázati. V tomto sporu, v němž nevyšlo na jevo, že žalovaná, davši se ošetřovati a vykonati si práce zubolékařské, jednala na manželův účet a jménem jeho, jest míti za to, že jako objednatelka lékařského ošetření dala též na jevo s dostatek svou vůli, že chce býti též sama smluvní stranou. Že si žalovaná jako osoba zletilá ony práce též sama objednala, není ani mezi stranami sporno. Přirozeným důsledkem toho jest i její povinnost zaplatiti lékařský honorář za uvedené práce (§ 1154 obč. zák.). Že i žalobce žalovanou pokládal za smluvní stranu, plyne z toho, že účet za konané práce na její jméno znějící též jí zaslal, což rovněž žalovaná nepopřela. Tím, že žalovaná účet ten bez námitek přijala, dala též mlčky na jevo svoji vůli, že pokládá se též za zavázanou (§ 863 obč. zák.). Každý jiný výklad odporoval by poctivému právnímu styku.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Po právní stránce jde jen o to, zda z objednávky zubolékařských prací, jež učinila žalovaná ve vlastním jméně, je zavázán výlučně manžel. Podle zákona je manželka právě tak jako manžel nebo jiná osoba povinna věci, jež objednala a odebrala, zaplatiti (§§ 1066 a 1047 obč. zák.). Ustanovení § 91 obč. zák., na které se odvolala žalovaná k dolíčení toho, že měl býti žalován její muž, nevylučuje pasivní legitimací k žalobě, poněvadž tento § upravuje jen právní poměry mezi manželem a manželkou, nikoliv však právní poměry mezi manžely a třetími osobami. Zmíněné zákonné ustanovení opravňuje jen manželku, by naléhala na plnění zákonné povinnosti maželovy, — by jí totiž poskytoval podle svého jmění slušnou výživu a v případě onemocnění poskytl i lékařskou pomoc, k níž patří i léčba a ošetření zubů, — nikoli však třetího, kdož uzavřel s manželkou smlouvu o věcech, jež tvoří předmět výživy. Třetí může nárok svůj uplatňovati bezprostředně proti manželce, pakliže z okolností případu je zjevno, že jest sama smluvní stranou a proto bezprostřední jeho dlužnicí. V souzeném případě je nesporno, že si žalovaná zubolékařské práce sama osobně objednala, čímž projevila též svou vůli, že chce býti smluvní stranou a že zaplatí tedy práce ty. Měla-li žalovaná za to, že placení těchto prací patří manželi, bylo její povinností, by hned při objednávce zmíněných prací upozornila žalobce na to, že jedná jménem manželovým, a měla též účet na ni znějící vrátiti, nechtěla-li jej uznati. Nezachovavši se tak, nese si důsledky toho sama. I když nelze použiti předpisu § 1154 obč. zák. na souzený případ, jak mylně za to má odvolací soud, poněvadž nejde o smlouvu služební, nýbrž o dílo, právem uznal odvolací soud ve smyslu prosby žalobní. Odporovalo by zajisté poctivému právnímu styku (§§ 863, 914 obč. zák.), kdyby žalovaná odepřela platiti zubolékařské práce, které, jak nesporno, objednala sama, tedy ve vlastním jméně, při čemž účet, který nepozastavila, zní jen na ni a výše jeho není vůbec popřena.

Citace:

Čís. 12309.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 116-118.