Čís. 12607.

Nesprávný právní názor strany uzavírající soudní smír, třebas byl vyvolán procesním soudcem, netýká se předmětu soudního smíru, nýbrž jen pohnutek smíru.
Strana uzavřevší (do určité doby odvolatelný) soudní smír, nemůže namítati, že smír uzavřela a jej neodvolala z nespravedlivé a důvodné bázně vyvolané projevem procesního soudce a odpůrcem, byla-li zastoupena advokátem.
(Rozh. ze dne 13. května 1933, Rv I 293/32.)
Soudním smírem zavázala se žalobkyně žalovanému, že se vystěhuje do určitého dne. Smír bylo lze do osmi dnů odvolati, což však strany neučinily. Žalobou, o niž tu jde, domáhala se žalobkyně na žalovaném, by soudní smír byl prohlášen neplatným, tvrdíc, že smír uzavřela z bázně, že ve sporu podlehne a že bude odsouzena k okamžitému
40* vyklizení bytu a ku placení procesních útrat, že žalovaná strana jí nabízela smír, uvádějíc, že ochrana nájemníků se na nynější žalobkyni nevztahuje, a že i soudce, případ projednávající prohlásil k námitce nepřípustnosti pořadu práva, že tu není nájemního poměru a že, není-li tu nájemního poměru, lze podati žalobu o vyklizení. Oba nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Po právní stránce sdílí odvolací soud názor odvolatelky, že i při smíru platí tytéž zákonné předpisy, jako při smlouvách, co do projevu vůle, bázně a donucení, kdežto ohledně omylu platí zvláštní ustanovení § 1385 obč. zák., podle něhož omyl může smír učiniti jen potud neplatným, pokud se týče podstaty osoby neb předmětu. Avšak i první soud vycházel z tohoto právního názoru a neprávem odvolatelka uplatňuje, že soud první stolice tyto okolnosti pustil se zřetele. Projevil-li soudce, před nímž sporný smír byl uzavřen, nesprávný názor právní, netýkal se omyl v žalobkyni tím vzbuzený ani osoby ani předmětu smíru, nýbrž jen pohnutek, které ji snad k uzavření smíru přiměly, takže pro tento omyl smír podle § 1385 obč. zák. není neplatný. Bázeň žalobkyní tvrzená musila by ve smyslu § 875 obč. zák. býti nespravedlivá a důvodná, kteroužto vlastnost však bázeň žalobkyně neměla, uváží-li se, že žalobkyně byla zastoupena advokátem, který byl jednání o smír přítomen a protokol o něm spolupodepsal, že smír ten byl podmíněn tím, že žádná strana do osmi dnů proti němu nepodá námitky, že žalobkyně v této době se svým právním zástupcem o smíru jednala, jak jeho výpovědí jest zjištěno, a smír neodvolala. Měla proto žalobkyně dostatečnou možnost zkoumati důvodnost obavy, která u ní vznikla nehledíc ani k tomu, že mohla také počítati s případným opravným prostředkem proti nepříznivému rozhodnutí, k němuž by snad došlo, kdyby smír neuzavřela. Na tom nic nemění okolnost, že žalobkyně jest povahy velmi bázlivé, neboť tato vlastnost jí nebránila otázati se právního zástupce o radu a podle ní se říditi, k čemuž měla čas a příležitost. Posoudil proto první soud věc správně po stránce právní, dospěv k závěru, že projev žalobkyně byl závazný a smír jí platně uzavřen, a v důsledku toho žalobu zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Výtka nesprávného právního posouzení (§ 503 čís. 4 c. ř. s.) je lichá, a odkazuje se dovolatelka v příčině té ke správným důvodům rozsudku odvolacího soudu, k nimž se dodává: Jest vycházeti ze skutkového zjištění nižších soudů, podle něhož prvý soudce doporučoval smír, projeviv názor, že se ochrana nájemníků na všechny dědice nevztahuje, a podle něhož žalobkyně — jsouc povahy bázlivé — z obavy, by ve sporu nepodlehla a nebyla odsouzena k náhradě značných útrat sporu, o nichž soudce též mluvil, smír uzavřela a jej neodvolala z bázně, že by pak spor prohrála. Z tohoto skutkového zjištění zřejmě plyne nesprávnost úsudku dovolatelky, že omyl vzbuzený v ní nesprávným právním názorem prvého soudu týkal se »předmětu« soudního smíru ve smyslu § 1385 obč. zák., neboť je na bíledni, že se její tvrzený omyl netýkal ani podstaty osoby, se kterou smír uzavřela, ani podstaty předmětu, o němž k soudnímu smíru došlo, nýbrž že se mohl týkati jen pohnutek, proč žalobkyně uzavřela podmíněný soudní smír a proč jej neodvolala. Než omyl v pohnutce je jen tehdy právně závažný, učiněna-li pohnutka podmínkou smluvních povinností, neboť pak pohnutka patří k smluvnímu obsahu a omyl v ní je omylem ve smluvním obsahu (§ 901 obč. zák.). Pokud dovolatelka míní, že smír uzavřela a jej neodvolala z nespravedlivé a důvodné bázně vyvolané projevem prvého soudce za účasti žalovaného, stačí poukázati k tomu, že nespravedlivou je pohrůžka, neměl-li hrozící práva použíti donucovacího prostředku, jehož použil nebo použil-li sice přípustného donucovacího prostředku, ale k jinému účelu než podle zákona příslušejícímu (srov. rozh. čís. 6248 sb. n. s.). Zda bázeň je důvodnou, jest posouditi podle velikosti a pravděpodobnosti nebezpečí a podle tělesné a duševní povahy osoby, které bylo vyhrožováno (§ 55 obč. zák.). V souzeném případě není ani třeba řešiti otázku, zda bázeň byla »nespravedlivá«, neboť jistě nebyla »důvodná«, ano je zjištěno, že tehdejší žalovaná a nynější žalobkyně byla zastoupena advokátem a že smír byl do osmi dnů odvolatelný, jak správně nižší soudy dovodily.

Citace:

Čís. 12607.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 651-653.