— Čís. 12522 —
484
Čís. 12522.
Ujednání v notářském spise, podle něhož měla manželka dostati od manžela plnění jakožto výsledek rozdělení jmění z důvodu prohlášení manželství za neplatné a jako odškodné za námahu a za práce konané za manželství, jest platné, třebaže se manželka v notářském spise zavázala, že v řízení o neplatnost manželství nebude uplatňovati manželovu vinu. — Čís. 12522 —
485
O uspořádání majetkových poměrů manželů pro případ prohlášení manželství za neplatné neplatí § 1265 obč. zák.
(Rozh. ze dne 12. dubna 1933, Rv I 2140/31.)
Před zahájením řízení o neplatnost manželství stran zavázal se žalovaný notářským spisem ze dne 1. června 1926 platiti žalobkyni měsíčních 300 Kč a mimo to dodávati jí v měsících červenci, srpnu a září určité množství pšeničné mouky, uhlí atd. V odstavci VI. notářského spisu se zavázala manželka, že v řízení o neplatnost manželství nebude uplatňovati manželovu vinu. Podle odstavce X. měl nabýti notářský spis právní účinnosti teprve právoplatností soudního rozhodnutí o neplatnosti manželství. Manželství stran bylo napotom právoplatně prohlášeno za neplatné. Žalovaný nezaplatil žalobkyni peněžní částky dospělé v měsících srpnu 1930 až dubnu 1931, pročež se žalobkyně domáhala na žalovaném jich zaplacení žalobou, o niž tu jde. Žalovaný namítl proti žalobě, že ujednání v notářském spise ze dne 1. června 1926 jest svatební smlouvou, jež se stalo právoplatným prohlášením manželství za rozloučené neúčinným podle § 1265 obč. zák., že se jeho poměry od ujednání notářského spisu až do žaloby tak podstatně změnily (§ 19 zákona rozlukového), že by placením žalobkyni byla ohrožena jeho vlastní rodina, a posléze, že bylo při ujednání notářského spisu využito jeho rozrušení (§ 879 čís. 4 obč. zák.). Žalovaný vznesl mezitímní návrh, by bylo určeno, že manželská smlouva obsažená v notářském spise ze dne 1. června 1926 a na ní se zakládající nároky žalobkyně zanikly vzhledem k prohlášení manželství neplatným a najmě pro podstatnou změnu poměrů a z důležitých důvodů není ona manželská smlouva již závazná, pročež žalobkyni nepřísluší z ní nároky. Procesní soud prvé stolice zamítl mezitímní určovací návrh žalovaného a uznal podle žaloby. V otázkách, o něž tu jde, uvedl v důvodech: Námitka žalovaného, že notářský spis ze dne 1. června 1926 jest podle § 1265 obč. zák. neplatný, není případná. Podle doslovu tohoto notářského spisu došlo k majetkoprávním ujednáním v něm proto, by vzhledem k řízení o neplatnost manželství, k němuž mělo mezi stranami dojíti, byly uspořádány majetkové poměry a zároveň aby. byla žalobkyně přiměřeně odměněna za námahu v manželství a aby byla její existence zajištěna. Nejde proto o svatební (manželskou) smlouvu, jež byla uzavřena vzhledem k uzavření sňatku, nýbrž o majetkoprávní vypořádání vzhledem ke zrušení manželství. Nelze proto na tento notářský spis použiti ustanovení § 1265 obč. zák. Ustanovení § 19 zák. ze dne 22. května 1919, čís. 320 sb. z. a n. nelze tu použíti, ježto se tento předpis vztahuje jen na rozluku manželství, nikoliv na prohlášení manželství neplatným. Pokud žalovaný dovozuje nicotnost notářského spisu z toho, že ustanovení odstavce VI. jest nedovolené a proti dobrým mravům, a při tom se dovolává rozhodnutí čís. 10241 sb. n. s., budiž poukázáno především k tomu, že se toto rozhodnutí netýká neplatnosti manželství, nýbrž rozluky manželství. V řízení o ne- — Čís. 12523 —
486
platnost manželství jest však vyšetřiti zavinění a neplatnost manželství z úřadu, svolení druhé strany nemá proto významu. Ostatně vyplývá z obsahu notářského spisu, že závazek manželky v odstavci VI. není v souvislosti s majetkovým vypořádáním v notářském spisu. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil, poukázav po právní stránce na důvody prvého soudu, k nimž dodal: O svatební smlouvě nelze tu mluviti proto, že manželství bylo prohlášeno neplatným, důsledkem čehož nebylo tu nikdy platného manželství. Kromě toho bylo stanoveno v odstavci X. notářského spisu, že notářský spis nabývá účinnosti teprve nabytím pravomoci rozhodnutí soudu o neplatnosti manželství. Námitka žalovaného, že ustanovení v odstavci VI. notářského spisu odporuje dobrým mravům, nedopadá, ježto řízení o neplatnost manželství jest řízením z úřadu, jež jest odňato vlivu stran a v němž jest zavinění a neplatnost manželství zkoumati z úřadu. Notářský spis ze dne 1. června 1926 není ani smlouvou o výživném, nýbrž upravuje majetkoprávní poměry vzhledem k budoucímu prohlášení manželství neplatným a jest zároveň úmluvou o odškodnění žalobkyně za její námahu a práce v manželství.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Již odvolací soud v napadeném rozsudku a prvý soud v důvodech svého rozsudku, na něž odvolací soud odkazuje, výstižně vysvětlily, že není tu vytýkané neplatnosti závazku žalovaného v notářském spise ze dne 1. června 1926 převzatého, poněvadž plnění, o která tu jde, podle úmluvy stran měla dostati žalobkyně od žalovaného jakožto výsledek rozdělení jmění z důvodu prohlášení manželství za neplatné a jako odškodné za námahu a práce konané za trvání manželství, nikoliv tedy za to, že nebude uplatňovati žádné viny žalovaného na neplatnosti manželství. Odstavec šestý notářského spisu jest bezvýznamný a nečiní notářský spis neplatným podle § 879 obč. zák., poněvadž nestanoví závislost plnění žalovaného na chování se žalobkyně ve sporu o neplatnost manželství, i poněvadž otázka viny na neplatnosti manželství jest soudem zkoumána z úřadu a nezávisí při tomto řízení na vlivu stran. Rozhodnutí nejvyššího soudu čís. 10241, na které dovolatel se odvolává, na tento případ se nehodí, poněvadž skutkový podklad jeho jest odlišný. Rovněž správně odůvodněno bylo nižšími soudy, že uvedený notářský spis není svatební smlouvou, poněvadž obsahuje uspořádání poměrů manželů nikoli pro manželské soužití, nýbrž jen pro případ prohlášení manželství za neplatné, a že proto neplatí o něm ustanovení § 1265 obč. zák.