Čís. 12298

Bylo-li uznáno podle žaloby rozsudkem pro zmeškání prvého roku žalovaným, jest nepřípustnou novotou (§ 482, druhý odstavec, c. ř. s.), uvedl-li žalovaný v odvolání, že došlo po podání žaloby mezi stranami k mimosoudní dohodě.
(Rozh. ze dne 27. ledna 1933, Rv I 1579/31.)
Z rozsudku podle žaloby pro zameškání prvého roku, podal žalovaný odvolání, v němž uváděl, že po podání žaloby došlo mezi stranami k mimosoudní dohodě a že žalující, pokračujíc přes to ve sporu, jednala proti této dohodě, takže žaloba postrádá právního podkladu. Odvolací soud nevyhověl odvolání, pokládaje toto tvrzení odvolání za novotu (§ 482, druhý odstavec, c. ř. s.).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání. Důvody:
Dovolatel, prováděje dovolací důvod čís. 4 § 503 c. ř. s., vytýká odvolacímu soudu, že nesprávně považuje jeho tvrzení v odvolacím spisu, že došlo po podání žaloby mezi stranami k mimosoudní dohodě a že zaplatil žalobkyni po podání žaloby 1600 Kč, za nepřípustnou novotu podle § 482 c. ř. s., k níž nelze přihlížeti. Odvolací soud považoval však toto tvrzení dovolatelovo právem za nepřípustnou novotu, neboť podle ustanovení druhého odstavce § 482 c. ř. s. připouštějí se v odvolacím řízení jen novoty opodstatňující neb vyvracející uplatněné odvolací důvody, čímž jsou míněny jen takové skutečnosti a důkazy, jež směřují k dolíčení nebo k vyvrácení tvrzené nesprávnosti rozsudku prvé stolice bez dotčení se jeho skutkového podkladu. Ano došlo v souzeném případě k vydání rozsudku pro zmeškání následkem nedostavení se žalovaného, takže bylo podle § 396, 442 c. ř. s. přihlížeti jen k přednesu dostavivší se žalobkyně o skutkových okolnostech a bylo její skutkový přednes považovati za pravdivý a vžiti za základ rozsudku, dotýká se tvrzení dovolatele teprve v odvolacím spisu skutkového podkladu rozsudku prvého soudu a jest proto vyloučeno, byť i mělo zdánlivě sloužiti k dolíčení odvolacího důvodu. Dovozuje-li dovolatel, že když zákon připouští proti rozsudku pro zmeškání odvolání, že musí býti připuštěny i jeho důvody, lze na to uvésti, že zákon v § 482 druhý odstavec c. ř. s. nemá na mysli jakýkoliv důvod odvolací, nýbrž jen takový, při němž nové skutečnosti k dolíčení nebo vyvrácení jeho uváděné nechávají skutkový stav věci, jak stranami byl uveden v první stolici, zcela netknutým, a tomu tak v souzeném případě není.

Citace:

Čís. 12298. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 97-98.