Čís. 12368.

Oprávnění poddlužníka k rekursu proti platební zapovědí nepředpokládá porušení jeho práv.
Pro přípustnost platební zápovědi a pro povolení exekuce nezáleží na tom zda dlužníku skutečně přísluší právo, které je předmětem exekuce.
Návrh na povolení exekuce proti pozůstalosti po zesnulém členu družstva zabavením jejího nároku na výplatu podílu v družstvu nelze zamítnouti proto, že v exekučním návrhu není uvedeno, že nenastal případ pokračování členství v družstvu, protože podle stanov přísluší členům právo na výplatu jen, když dědicové po smrti ve členství pokračovati nechtějí.
Předmětem exekuce proti členu družstva podle § 56 zákona o společenstvech může býti jen to, co člen má požadovati již následkem dřívějšího vystoupení, nebo to, co mu připadne na základě vyloučení, které způsobil vymáhající věřitel. Vymáhající věřitel musí již v návrhu na povolení exekuce udati, zda případ vyloučení člena, na jehož vypořádací podíl vede exekuci, již nastal, proč a kdy. Údaj, že povinný byl členem společenstva a že podle stanov vyloučení členové mají nárok na podíl podle bilance roku vyloučeni, při čemž není tvrzeno, zda vyloučení nastalo, či zda je teprve vymáhající věřitel má způsobiti, nestačí k povolení exekuce na vypořádací podíl povinného.
(Rozh. ze dne 17. února 1933, R I 65/33.)
K vydobytí peněžité pohledávky navrhl vymáhající věřitel proti pozůstalosti po zesnulém členu družstva povolení exekuce zabavením nároku pozůstalosti podle § 15 stanov obecně prospěšného družstva za družstvem na přebytek, jenž vyplyne z bilance na rok 1932, a přikázáním zabaveného nároku k vybrání. Soud prvé stolice exekuci povolil, rekursní soud k rekursu družstva exekuční nárok zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolací rekurent neprávem vytýká, že poddlužník nebyl oprávněn k rekursu. § 294 ex. ř. připouští rekurs poddlužníka proti platební zápovědi a neklade za podmínku porušení jeho práv. Zákon chce chrániti i poddlužníkovy zájmy tím, že mu dává možnost napadnouti' zákonitost platební zápovědi a tím i zákonitost povolení exekuce. Nezákonným povolením může býti poddlužník postižen ve svých zájmech, třeba nebylo porušeno jeho právo, nýbrž právo dlužníkovo. Proto je výtka, že poddlužník nebyl oprávněn k rekursu, neopodstatněna.
Pro přípustnost platební zápovědi a pro povolení exekuce nezáleží na tom, zda dlužníku skutečně přísluší právo, které je předmětem exekuce. To nepřísluší zkoumati exekučnímu soudu, který vyřizuje návrh exekuční jen podle jeho vlastních údajů bez ústního jednání a bez slyšení odpůrce (§§ 3 a 55 ex. ř.). Dovolací rekurent proto vytýká právem, že se rekursní soud neměl obírati tím, zda podle stanov povinnému skutečně přísluší zabavené právo.
Rekursní soud zamítl nárok proto, že dovolací rekurent neuvedl, že nenastal případ pokračování členství v družstvu, protože podle stanov přísluší členům právo na výplatu jen, když dědicové po smrti člena ve členství pokračovat nechtějí. Pokud se tento důvod týče toho, že povinnému nepřísluší právo na zabavený nárok, není odůvodnění rekursního soudu případné. Ale přes to není dovolací rekurs odůvodněn. Podle zákona nepřipouští se exekuce na věci, pohledávky a práva, příslušející ke společenskému jmění nebo na podíl na nich. Předmětem exekuce může býti jen to, co je člen oprávněn požadovati na úrocích nebo podílu na zisku a co mu v případě zrušení společenstva nebo vyloučení při vypořádání připadne (§ 56 zákona o společenstvech). Aby vyloučení mohlo nastati, dává § 59 zákona o společenstvech věřiteli, který si po bezúspěšném provedení exekuce na soukromé jmění člena vymohl exekuci na pohledávku člena při vyloučení, právo žádati vyloučení povinného po předběžné výpovědi ze členství. Předmětem exekuce může tedy býti podle okolnosti buď to, co člen již následkem dřívějšího vystoupení má k požadování, nebo to, co mu připadne na základě vyloučení, které způsobí vymáhající věřitel. Vymáhající věřitel nežádal a neuvedl v návrhu, že žádá zabavení toho, co následkem dřívějšího vyloučení má pozůstalost požadovati. Neuvedl, že podmínky pro vyloučení již nastaly. Žádal prostě o zabavení nároku pozůstalosti (správně dědiců § 15 stanov) na výplatu podílu vyúčtovaného podle bilance za rok 1932, tedy patrně ke dni 31. prosince 1932. Podle § 54 odst. 3 ex. ř. je třeba, by vymáhající věřitel uvedl v návrhu vše, co je podle povahy případu nutné pro nařízení, jež soud povolující exekuci nebo soud exekuční má vydati pro vedení exekuce. A podle § 55 druhý odstavec ex. ř. má to i věřitel prokázali, je-li toho potřeba. Soud povolující exekuci musí míti v přednesu a odůvodnění návrhu dostatečný podklad pro úsudek, zda jeho nařízení zákazu výplaty bude odpovídat právu. Neníť myslitelno, by vymáhající věřitel vymáhal beze všeho podkladu zákazy, které by poddlužník ani nemohl splniti a jež by byly nezákonné, a aby soud exekuci povolující podle nedostatečných údajů návrhu nutil povinného nebo poddlužníka k rekursu, v němž by tento teprve musel uváděním novot opodstatňovali nepřípustnost nebo neodůvodněnost platební zápovědi a povolení exekuce. Vymáhající věřitel musil již v návrhu udati, zda případ vyloučení člena, na jehož vypořádací podíl vede exekuci, již nastal, proč a kdy. Údaj, že zemřelý povinný byl členem společenstva a že dle § 15 stanov vyloučení členové mají nárok na podíl podle bilance roku vyloučení, při čemž není tvrzeno, zda vyloučení nastalo, či zda je teprve vymáhající věřitel má způsobili, nestačí, by soud mohl posouditi, zda se zákaz výplaty může týkali vypořádacího podílu podle bilance za rok 1932, jak to vymáhající věřitel navrhoval. Vždyť nebylo uvedeno, že případ vyloučení již nastal v tomto roce a proč, a nastal-li, bylo by zabavení podílu za rok 1932 nevypovězeného nezákonné.

Citace:

č. 12368. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 240-242.