Čís. 12604.Zaopatřením, kterým jest nemanželský otec podle svého jmění dítěti povinován, není vydání takové částky majetku nebo zaopatření takového živobytí, které by zajišťovalo dítěti stejnou míru, v které žije otec, nýbrž uvedení dítěte na onu cestu, na které je pak s to, by si samo mohlo vydělávati chléb. Povinnost nemanželského otce k zaopatření dítěte jest podpůrná potud, že nenastává, došlo-li dítě zaopatření ať vlastním přičiněním nebo jiným způsobem. Povinnost dítě znovu zaopatřiti nastává, ztratí-li dítě zaopatření nebo výživu. Taková povinnost nemanželského otce vzniká, nemůže-li dítě zvolené si zaměstnání vzhledem k svému onemocnění v neztenčené míře a ve všech směrech vykonávati. Je-li výdělek dítěte vzhledem k jeho onemocnění nedostačující, jest oprávněno požadovati na otci jeho doplnění z titulu výživy, po případě, nemůže-li zaměstnání nalézti, výživu vůbec, a to na výši, jež se řídí jak jeho potřebami, tak i majetkovými poměry otcovými. (Rozh. ze dne 12. května 1933, Rv II 925/31.)Žaloba, jíž se domáhala žalobkyně na svém nemanželském otci zaplacení 95000 Kč z důvodu výživy a zaopatření, byla oběma nižšími soudy pro tentokráte zamítnuta. Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a uložil soudu prvé stolice, by o věci znovu jednal a rozhodl. Důvody: Napadeným rozsudkem byla žaloba, jíž se domáhala dovolatelka na žalovaném, svém nemanželském otci, z důvodu výživy a zaopatření 95000 Kč, zamítnuta pro tentokráte jednak proto, že dovolatelka jest zaopatřena tím, že jest vyučenou švadlenou a jest schopna své povolání, třebas sníženou měrou, dále vykonávati, jednak proto, že nelze tvrditi, že se nemůže ve svém krejčovském povolání sama uživiti, takže žalobou uplatňované důvody tu po právu prozatím nejsou dány. Než tomuto právnímu názoru odvolacího soudu nelze přisvědčiti. Dovolatelka ovšem nemá pravdu, pokud ohledně uplatňovaného nároku na zaopatření vytýká napadenému rozsudku právní mylnost námitkou, že nemanželský otec jest povinen dáti dítěti takové sociální postavení, které by odpovídalo otcovu majetku. Dovolatelce stačí připomenouti, že zaopatřením, kterým jest nemanželský otec podle svého jmění podle § 166 obč. zák. dítěti povinován, není ani vydání takové částky majetku nebo zaopatření takového živobytí, které by zaručovalo dítěti stejnou životní míru, v jaké žije otec, nýbrž uvedení dítěte na onu cestu, na které je potom s to, by si samo mohlo vydělávati chléb. Z povahy věci plyne, že se způsob takového zaopatření neřídí výlučně majetkem otcovým; zákon také neposkytuje otci rozhodující vliv při jeho volbě. Stejně jako povinnost nemanželského otce nésti náklady výživy a výchovy dítěte, jest ovšem i jeho povinnost k zaopatření dítěte podpůrná potud, že nenastává, došlo-li dítě zaopatření ať vlastním přičiněním, či jiným způsobem. Opačný názor hájený v tomto směru v dovolání nemá proto opory v zákoně, jak lze dovoditi i z ustanovéní §§ 732, 1220, 1231 obč. zák., z nichž plyne, že dětem dědické právo nebo nárok na věno a výbavu proti nemanželskému otci nepřísluší. Přisvědčiti jest však názoru dovolatelky, že povinnost dítě znovu zaopatřiti, poskytnouti mu opětně výživu, vyplývající z ustanovení § 166 obč. zák., pro nemanželského otce znovu nastává, ztratí-li dítě zaopatření nebo výživu. Názor ten shoduje se ostatně se stanoviskem napadeného rozsudku, jímž byla žaloba zamítnuta právě jen pro tentokráte, an odvolací soud neshledal zatím předpokladů, za nichž by žalovanému žalobou uplatňovaná povinnost k plnění vznikla. Odvolací soud zjistil v tomto směru, že dovolatelka jest vyučenou švadlenou, která byla dosud zaměstnána jen jako pomocnice, že může sice své povolání krejčovské vykonávati, ale ne ve všech směrech a jen sníženou měrou vzhledem k svému onemocnění a že proto jest i její výdělečná schopnost v jejím zvoleném povolání až o 20% snížena (55 až 80 Kč týdně místo průměrných 100 až 110 Kč týdně). Názor odvolacího soudu, vybudovaný na těchto zjištěních, že dovolatelka jest přes to zaopatřena a že i o její dostatečnou výživu jest tím postaráno, jest však právně mylným. Nemůže-li dovolatelka zvolené si zaměstnání jako krejčovská pomocnice vzhledem k svému onemocnění v neztenčené míře a ve všech směrech vykonávati, takže i její výdělek, je-li zaměstnána, je menší nežli ostatních krejčovských pomocnic a, jak zjištěno, nedostačující, má právo požadovati jeho doplnění z titulu výživy, po případě, nemůže-li zaměstnání nalézti, výživu vůbec na svém nemanželském otci, a to na výši, jež se řídí jak potřebami jejími, tak i majetkovými poměry otcovými. Jestliže dovolatelka podle zjištění může vykonávati pro své onemocnění, které mělo za následek zkomolení její ruky, práce jen nepravidelně a povaha jejího onemocnění, tuberkulosního rázu, vyvolávající opakující se hnisavé procesy, má za následek, že možnost jejího přijetí do práce jako krejčovské pomocnice jest, byť i její pracovní způsobilost ve zvoleném povolání nebyla úplně znemožněna, právě pro povahu onemocnění, zcela výjimečná, nelze dobře mluviti u ní ani o zaopatření v povolání, jemuž se vyučila, a vzniká tu proto povinnost nemanželského otce k případnému novému jejímu zaopatření. V tomto směru dovolatelka uplatňuje proti žalovanému oba nároky poukazem na ztrátu zaměstnání a nedostačující výživu v souhrnné částce 95000 Kč, aniž uvedla, kolik z toho žádá z titulu výživy a kolik z titulu zaopatření a na jaké zaopatření, a aniž v tomto směru náležitě přednesla veškeré skutkové údaje k bezpečnému rozhodnutí o těchto nárocích potřebné. Soud, vycházeje z jiného právního hlediska, nepostupoval arci v té příčině podle § 182 c. ř. s., by věc po stránce skutkové byla úplně vyjasněna.