Čís. 12560.

Zřízením jediného zástavního práva pro dvě pohledávky (zadrželé úroky a zadrželé výměnkářské dávky) nezanikla samostatnost zajištěných pohledávek a jest jejich zabavitelnost posuzovati u každé zvlášť.
Okolnost, že dlužník se spokojil zatím jen zajištěním zadrželých výměnkových dávek v pozemkové knize nevylučuje nezabavitelnost těchto dávek.
(Rozh. ze dne 28. dubna 1933, R I 373/33.)
Anna T-ová zažalovala proti pozůstalosti po Josefu L-ovi dva nároky, na zaplacení zadrželých úroků z kupní ceny ve výši 1318 Kč 30 h a na zaplacení zadrželých výměnkářských dávek ve výši 3335 Kč 60 h, Rozsudkem pro zmeškání byla žalovaná pozůstalost uznána povinnou zaplatiti žalobkyni celých 4653 Kč 90 h. Na základě tohoto rozsudku bylo vloženo pro Annu T-ovou na pozůstalostních nemovitostech exekuční zástavní právo pro celou přisouzenou pohledávku. K vydobytí peněžité pohledávky byla povolena věřitelce Anny T-ové exekuce vnuceným zřízením nadzástavního práva na řečené knihovní pohledávce Anny T-ové proti pozůstalosti po Josefu L-ovi. Anna T-ová navrhla, by tato exekuce byla zrušena, ježto jest vedena na pohledávku na zaplacení zadrželých výměnkářských dávek, jež jest právě tak jako výměnkářské dávky vyňata z exekuce. Soud prvé stolice zamítl návrh na zrušení exekuce, ježto vložená pohledávka 4653 Kč 90 h jest pohledávkou jednotnou, zástavní právo na části této jednotné pohledávky není možné a celá pohledávka není vyňata z exekuce. Rekursní soud vyhověl částečně rekursu Anny T-ové a vyhověl návrhu jejímu, by byla podle § 39 čís. 2 ex. ř. zrušena exekuce na zástavní právo pro její pohledávku 3335 Kč 60 h. Důvody: Nároky spojené v jedné žalobě (§ 227 c. ř. s.) neztrácejí svou samostatnost právě tak, jako ji neztrácejí nároky, jež byly uplatněny v samostatných žalobách, spojených napotom k společnému jednání a rozhodnutí (§ 187 c. ř. s.), ježto účelem těchto spojení jest zjednodušení, urychlení a zlevnění sporů. Předpisy o příslušnosti a co do opravných prostředků zůstanou co do každé pohledávky zachovány. Rozsudek o několika nárocích má sice v zápětí faktické, nikoliv však právní důsledky (srov. Hora II. str. 247). Nemůže proto zástavní právo jakožto právo akcesorické míti vliv na samostatnost pohledávek. Zástavní právo založené pro oba nároky jest tudíž posuzovati jako by bylo založeno pro každý jednotlivý nárok. Ježto prvý soud zjistil, že výměnkové dávky jsou podle § 330, prvý odstavec, ex. ř. vyloučeny z exekuce, právě tak jako na jejich místo vstoupivší náhradní nárok, bylo rekursu částečně vyhověti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu vymáhající věřitelky.
Důvody:
Jediný důvod zamítavého usnesení soudu první stolice, jako by šlo o jednotnou nedělenou pohledávku, vyvrátil náležitě již rekursní soud, k jehož důvodům se dovolací rekurentka poukazuje. Oba soudy nižší zjistily okolnosti, z nichž právem usoudily, že dlužnice dávek výměnkářských ke své výživě potřebuje. Okolnost, že se spokojila zatím jen jejich zajištěním v pozemkové knize a že proti svým dlužníkům dalších exekučních kroků nepodnikla, samo o sobě nestačí k úsudku, že oněch dávek a nedoplatků nepotřebuje.

Citace:

č. 12560. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 574-575.