Čís. 12288.

Určovací žaloba (§ 228 c. ř. s.) jest přípustná, nelze-li toho času vyšetřiti a určiti výši škody, ale jen, jsou-li tu zvláštní okolnosti odůvodňující potřebu brzkého určení právního poměru nebo práva, zejména proto, že by jinak mohla býti straně způsobena škoda. Tím, že žalovaný nárok popírá, není nárok ten ohrožen. Právní zájem na brzkém určení není opodstatněn ani tím, že předpokladem úspěšného léčení tvrzené nervové choroby žalobcovy jest vyjasnění a rozřešení otázky, zda žalovaný jest povinen náhradou škody.
Lhostejno, že škoda, již žalobce již utrpěl kromě onemocnění, jest tak malá, že nepřesahuje hranici pro věci nepatrné.
(Rozh. ze dne 26. ledna 1933, Rv II 865/32.)
Žalobkyně domáhala se na žalovaném, by bylo uznáno právem, že žalovaný jest povinen žalobkyni náhradou škody, ježto pes žalovaného kousl žalobkyni. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Jde o žalobu určovací podle § 228 c. ř. s., jejíž zákonný předpoklad, právní zájem na brzkém určení právního poměru nebo práva, musí soud zkoumati z úřední moci v každém období řízení, tedy i v dovolacím. Žalobkyně odůvodňuje právní zájem na brzkém určení, zda žalovaný jest jí práv ze škody, protože jeho pes ji dne 19. října 1930 pokousal, tím, že toho času nemůže žalovati o plnění, protože není s to ani přibližně určiti škodu na zdraví a výši nákladů léčení, a že předpokladem úspěšného léčení nervové choroby, kterou prý trpí následkem napadení psem, jest vyjasnění a vyřešení finanční stránky případu, t. j. zda žalovaný je povinen nahraditi jí škodu. Soudní praxe i nauka sice připouští žalobu určovací, nelze-li toho času vyšetřiti a určití výši škody, ale jen, jsou-li tu zvláštní okolnosti odůvodňující potřebu brzkého určení právního poměru nebo práva, zejména proto, že jeho neurčením by mohla býti straně způsobena škoda, na př. tím, že si odpůrce osobuje určité právo, nebo že by nárok mohl zaniknouti promlčením. Žalovaný neohrožuje nárok žalobkyně na náhradu škody, nýbrž prostě jej popírá, tvrdě, že jeho pes žalobkyni nepokousal, pokud se týče, že se postaral o řádné opatření psa. Tímto chováním se žalovaného není nárok žalobkyně na náhradu škody nijak ohrožen. Okolnost, zda žalobkyně byla pokousána psem žalovaného, může býti zjištěna kdykoliv později, až žalobkyně bude s to žalovati o náhradu škody. Ani promlčení nároku žalobkyni nehrozí, poněvadž promlčení nároku z náhrady škody počíná teprve od doby, kdy poškozenému jest známa výše škody (1489 obč. zák.). Žalobkyně, je-li skutečně nervově nemocná následkem pokousání psem, má sice zájem, by byla vyléčena, ale tento zájem není zájmem právním, nýbrž prostě lidským, tkvícím v přirozenosti člověka, by se zbavil co nejdříve choroby a byl opět zdráv. Tento zájem na uzdravení zákon předpisy o náhradě škody, zejména §§ 1320 a 1325 obč. zák. nechrání, nýbrž jen stanoví, co má škůdce poškozenému nahraditi. Žalobkyni v podstatě jde o odstranění nejistoty, zda žalovaný, jenž povinnost k náhradě škody popírá, jest jí z ní práv, tedy jde jí o zjištění podmínek náhrady škody. Na odstranění této nejistoty má sice zájem. ale nikoliv právní, a zjistiti podmínky náhrady škody může kdykoliv později ve sporu o plnění. Okolnosti, jimiž žalobkyně odůvodnila žalobu určovací, neopodstatňují právní zájem na brzkém určení právního poměru a proto žaloba určovací nemůže obstáti. Dovolatelka sama odňala určovací žalobě podklad, připustivši, že by mohla sice již toho času podati žalobu o plnění náhrady škody, ale uvádí, že ta škoda, kterou utrpěla kromě onemocnění, jest tak malá, že nepřesahuje 50 až 60 Kč, a že nemůže býti nucena, aby vedla bagatelní spor, v němž opravné prostředky jsou omezeny (§ 501, 517 c. ř. s.), a jenž by měl předurčující význam i pro ostatní její nároky. Při tom přehlíží, že i ve sporu, projednávaném dle zásad řízení ve věcech nepatrných, mohla by učiniti mezitímní návrh určovací ve smyslu § 236 c. ř. s., jehož přípustnost není vázána na osvědčení právního zájmu na brzkém .určení, a zájem na určení mohla by v řízení před okresním soudem oceniti částkou do 5000 Kč, takže by mohla tímto zákonným způsobem docíliti toho, oč se pokusila samostatnou žalobou určovací, kterou však neopodstatnila ve smyslu § 228 c. ř. s. Již z tohoto důvodu bylo žalobu zamítnouti.

Citace:

Čís. 12288.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 85-87.