Čís. 12536.

Proti usnesení, jímž bylo odepřeno opatrovnické schválení smíru mezi odkazovníkem a nezletilými dědici, není oprávněn k rekursu odkazovník, navrhnuvší schválení smíru soudem.
(Rozh. ze dne 21. dubna 1933, R I 307/33.)
Opatrovnický soud schválil smír mezi odkazovnicí a nezletilými dědici. Rekursní soud odepřel smír schváliti.
Nejvyšší soud odmítl dovolací rekurs odkazovnice.
Důvody:
Rekursní soud odepřel napadeným usnesením schválili opatrovnický smír, který nabídla stěžovatelka nezletilým jako dědicům ze závěti na vyrovnání jejího nároku z odkazu, jímž byli tito podle poslední vůle zůstavitelovy obtíženi. Učinil tak proto, že neshledal smír k patrnému prospěchu nezletilců (§ 233 obč. zák.). Stěžuje-li si do usnesení toho stěžovatelka jako osoba, která učinila nabídku k uzavření smíru, nelze k jejímu dovolacímu rekursu vůbec přihlížeti, ježto jí nepřísluší podle § 37 zákona čís. 100/31 sb. z. a n. oprávnění ke stížnosti. Stěžovatelka jako odkazovnice nenabyla svým návrhem na soudní schválení nabídnutého smíru nijakých práv proti opatrovancům, převzala jen závazek podle § 865 obč. zák., že neustoupí od návrhu do soudního vyřízení, neměla však práva na to, by opatrovnický soud schválil smír. Řízení za účelem vymožení soudního schválení jest vnitřním úkonem opatrovnického soudu, na která nemá spolusmluvník nijakého vlivu. Jest jen věcí zákonného zástupce a opatrovnického soudu, by uvážili, zda zájmy nezletilců jsou nabízeným smírem plně obhájeny, či zda nejsou citelně poškozeny. Stěžovali si proti usnesení soudnímu o tom mohl jen ten, kdo je po zákonu oprávněn chrániti zájmy opatrovanců, kdyby je považoval za dotčené soudním opatřením, nikoli však spolusmluvník, stěžovatelka (srov. rozh. čís. 902, 5844, 6400, 6961, 7505 sb. n. s.).

Citace:

č. 12536. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 536-537.