— Čís. 12504 až 12505 —
456
Čís. 12505.
Zákon na ochranu osob oprávněných požadovali výživu, výchovu nebo zaopatření ze dne 16. prosince 1930, čís. 4 sb. z. a n. na rok 1931.
Zajišťovací exekuci podle § 6 zákona nelze povolili bez exekučního titulu.
(Rozh. ze dne 7. dubna 1933, R I 261/33.) — Čís. 12505 —
457
Procesní soud prvé stolíce zamítl žalobu o uznání otcovství a o placení výživného. Odvolací soud uznal žalovaného nemanželským otcem v otázce výživného zruših rozsudek prvého soudu a vrátil mu věc, by ji znovu projednal a rozhodl. Odvolávajíc se na tento rozsudek odvolacího soudu a na § 370 ex. ř. a § 6 vyživovacího zákona, navrhlo nemanželské dítě, by proti žalovanému byla povolena exekuce k zajištění splatných vyživovacích lhůt. Soud prvé stolice exekuci povolil, rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Strana vymáhající opírá návrh na povolení zajišťovací exekuce k zajištění splatných vyživovacích částek ve výši 300 Kč měsíčně o rozsudek odvolacího soudu ze dne 4. dubna 1932 č. j. Co I 41/31 odvolávajíc se na ustanovení § 370 ex. ř. a na § 6 zákona ze dne 16. prosince 1930 čís. 4 z r. 1931 sb. z. a n. Než v souzeném případě není tu zákonného předpokladu pro povolení zajišťovací exekuce ve smyslu těchto ustanovení, která předpokládají, že jest tu již exekuční titul,— byť i dosud nenabyvší právní moci — opravňující k vymáhání nároku. Toho však v souzeném případě není. Neboť, pokud jde o dovolávaný rozsudek odvolacího soudu, tu tímto rozsudkem, kterým rozsudek okresního soudu civilního, jímž žaloba o uznání otcovství a o placení alimentů byla zamítnuta, byl ve výroku o otcovství změněn v ten smysl, že žalovaný se uznává otcem nezletilé, bylo rozhodnuto jen o otázce otcovství, nikoliv však i o otázce výživného, v kterémžto směru rozsudek prvého soudu byl zrušen a věc vrácena prvému soudu k novému jednání a rozhodnutí. Není tedy dosud ohledně uplatňovaného výživného žádného rozhodnuti a exekučního titulu, a není tudíž za tohoto stavu věci splněn zákonný předpoklad, který zákonem pro povolení exekuce zajišťovací ať již ve smyslu ustanovení § 370, 371 čís. 1 ex. ř. či ve smyslu ustanovení § 6 zák. ze dne 16. prosince 1930 čís. 4 z roku 1931 sb. z. a n. se vyžaduje.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Správným jest názor rekursního soudu, že k exekuci zajišťovací podle § 6 zákona ze dne 16. prosince 1930 čís. 4 sb. z. a n. z roku 1931 vyžaduje se exekuční titul. Nelze přisvědčiti rekurentce, že ho podle citovaného paragrafu není potřebí; že se vyžaduje, jest jasně patrno z jeho odstavce druhého, podle něhož zajišťovací exekuci lze povoliti podle kteréhokoli exekučního titulu opravňujícího k vymáhání dávek z nároku uvedeného podle § 5 citovaného zákona. Právně mylným jest názor rekurentčin, že opak jde z toho, že v odstavci prvém § 6 se mluví o exekuci zajišťovací pro nárok uvedený v § 5 téhož zákona a že podle § 5 — týž jedná o prozatímním opatření — stačí, že se někdo jen domáhá, by soud stanovil nárok na výživu, výchovu nebo zaopatření nebo plnění z něho jdoucí a že mu není potřebí prokázati svou pohledávku listinou. § 6 odkazuje na § 5 jen, by označil, pro jaký nárok lze povoliti zajišťovací exekuci podle § 6 citovaného zákona, totiž že jde o ná- — Čís. 12506 —
458
rok na výživu, výchovu nebo zaopatření nebo plnění z něho jdoucí, jinak však § 6 podmínky pro exekuci zajišťovací stanoví neodvisle od ustanovení § 5 téhož zákona. § 6 zavedena byla pro povolení exekuce zajišťovací pro uvedené nároky oproti § 372 ovšem úleva, táž však týká se jen toho, že k exekuci zajišťovací pro dávky příštího roku dospívající dostačí, je-li vedena třeba teprve prvá exekuce uhražovací pro dávky již dospělé a nikoli už druhá exekuce uhražovací, jak bylo z § 372 ex. ř. dovozováno, jakož i že stačí kterýkoli exekuční titul a nikoli jen exekuční tituly uváděné v §§ 370 a 371 ex. ř. a že není třeba osvědčiti ohrožení.