Čís. 12566.

Vada, že byl proveden důkaz o okolnostech, o nichž nebyl připuštěn, byla zhojena opomenutím výtky podle § 196 c. ř. s.
(Rozh. ze dne 29. dubna 1933, Rv I 586/33.)
Směnečný platební příkaz byl ponechán v platnosti soudy všech tří stolic. Nejvyšší soud uvedl v otázce, o niž tu jde, v důvodech:
Vadnost odvolacího řízení a zároveň nesprávné právní posouzení věci spatřuje dovolatel v tom, že odvolací soud nebral v úvahu jeho námitku, vznesenou v písemných směnečných námitkách, že žalobkyně mu dávala peníze za účelem nedovoleným a nemravným, ba trestným, že proto nemůže ve smyslu § 1174 obč. zák. žádati zaplacení směnečné částky, že odvolací soud z moci úřední nezjistil závažnost této námitky a v odvolacím rozsudku poukázal jen k tomu, že dovolatel měl mimo písemné námitky uplatňovati tuto námitku při výslechu stran dne 7. října 1932. Výtka tato však není opodstatněna. Jest pravda, že žalovaný ve směnečných písemných námitkách popíraje, že žalobkyni něco dluhuje, tvrdil mimo jiné, že mu nic nepůjčila, nýbrž, že mu darovala částky, když s ní udržoval milostný poměr a jej dary těmi přiměla k tomu, že porušil věrnost manželskou. Soud prvé stolice sice podle průvodního usnesení ze dne 7. října 1932 důkaz výslechem stran nabídnutý o těchto okolnostech nepřipustil, nic méně při provádění jeho o jiných okolnostech dožádaným soudem k dotazu právního zástupce žalobkyně tato prohlásila, »že není pravdou, že žalovanému obnos 25000 Kč, na něž zní směnka, darovala za milostný poměr jeho k ní«, kdežto žalovaný, byv jako strana slyšen, udal, že mu žalobkyně »dala co dar za milostné poměry k ní obnosy, které on si vybral z vkladních knížek«. Byl tu tedy ve skutečnosti proveden důkaz o okolnostech, jež nebyly předmětem průvodního usnesení, což však žádnou ze stran nebylo po rozumu § 196 c. ř. s. vytýkáno.

Citace:

č. 12566. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 583-584.