Čís. 12310.Nepodstatné vady díla nestaly se podstatnými tím, že se jich oprava nezdařila.Pokud nešlo o smluvenou opravu díla ve smyslu § 1167, druhé věty, obč. zák., nýbrž o předběžnou zkoušku díla a o poskytnutí dodatné lhůty ke splnění smlouvy dodáním bezvadného díla. Mělo-li dílo i pak nepodstatné vady, mohl objednatel žádati buď opravu díla v přiměřené lhůtě nebo přiměřenou slevu z platu, nebyl však oprávněn od smlouvy odstoupiti.Nežádal-li objednatel opravu díla, nýbrž je prostě nepřijal, nemá příčiny ke stížnosti, když mu nižší soudy přes to přiznaly přiměřenou slevu z platu.(Rozh. ze dne 28. ledna 1933, Rv I 164/32.)Proti žalobě o zaplacení za dodané záclony namítly žalované, že záclony měly podstatné vady a že proto od smlouvy ustoupily. Procesní soud prvé stolice přisoudil žalobkyni ze zažalovaných 8674 Kč jen 7474 Kč, odpočítav od zažalované úplaty 1200 Kč na odstranění vad záclon. Odvolací soud nevyhověl odvolání ani té ani oné strany.Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalovaných.Důvody:Nesprávné právní posouzení věci (§ 503 čís. 4 c. ř. s.) spatřují dovolatelé v řešení právní otázky, zda se v souzeném případě jedná o podstatné vady a zda mají právo, odstoupiti od smlouvy čili nic. Oba nižší soudy správně vystihly právni povahu smlouvy jakožto smlouvy o dilo (§§ 1165 a násl. obč. zák.). Jest tedy onu spornou otázku posuzovati podle předpisu § 1167 obč. zák., který přiznává objednateli díla oprávnění k jednostrannému zrušeni smlouvy při podstatných vadách, jež činí dílo neupotřebitelným, nebo které se příčí výslovné dohodě. Právem doličují nižší soudy, že v souzeném případě nejde o podstatné vady záclon. Námitku dovolatelů, že se vady, i kdyby dříve nebyly podstatnými, staly podstatnými tím, že se jich oprava nezdařila, nelze uznati za odůvodněnou, poněvadž takový výklad se příčí pojmu podstatné vady, jak jej zákon v § 1167 obč. zák. přesně určuje. Pokud dovolatelé doličují, že nejsou povinni, poskytovali žalované příležitost k opravě dvakrát, budují své vývody na skutkovém předpokladu, který nebyl zjištěn. Podle skutkových zjištění prvého soudu, odvolacím soudem podle § 498 c. ř. s. převzatých, jimiž také dovolací soud jest vázán (§§ 272, 498 a 513 c. ř. s.), pověsila žalovaná záclony, které jí byly dne 31. května 1928 dodány, koncem srpna 1928 na okna, leč nelíbily se jí, protože nepadly, vyzvala žalobkyni, by se přišla na záclony podívat, a tato poslala ně¬ jakou paní, která všechny záclony vzala, přešila a pak zase přinesla. Z tohoto zjištění vysvítá, že nešlo o smluvenou opravu záclon ve smyslu § 1167 druhé věty obč. zák., nýbrž o předběžnou zkoušku díla a o poskytnutí dodatné lhůty ke splnění smlouvy dodáním bezvadných záclon, Poskytla-li však žalovaná žalobkyni takto bez omezení lhůtu k dohotovení a ke zdokonalení objednaných záclon, šlo teprve při opětném předání přešitých záclon o skutečné plnění smlouvy žalobkyni. Ježto podle zjištění nižších soudů záclony i po přešití měly nepodstatné vady, mohla žalovaná podle § 1167 obč. zák. žádati buď opravu záclon, ke které by byla musela dáti žalobkyni přiměřenou lhůtu s výhradou, že nebude-li oprava ve lhůtě provedená, ji odmítne, buď přiměřenou slevu platu, nebyla však oprávněna, od smlouvy odstoupiti. Ježto žalovaná podle zjištění nižších soudů opravu přešitých záclon nežádala, nýbrž je prostě nepřijala, nemá příčiny ku stížnosti, když ji nižší soudy přes to přiznaly přiměřenou slevu z platu (viz rozhodnutí čís. 4569 sb. n. s.).