Čís. 12293.

Zajištění půdy drobným pachtýřům.
Desítiletou lhůtu podle druhého odstavce § 22 zákona ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. a n., v doslovu zákona ze dne 15. dubna 1920, čís. 311 sb. z. a n., jest počítati od knihovního nabytí nemovitosti.
(Rozh. ze dne 27. ledna 1933, R I 1174/32.)
Soud prvé stolice povolil exekuci vnucenou dražbou dlužníkových nemovitostí, zapsaných ve vložkách čís. 130 a 159. Rekursní soud exekuční návrh zamítl.
Nejvyšší soud vyhověl částečně dovolacímu rekursu a změnil napadené usnesení potud, že ohledně nemovitostí zapsaných ve vložce čís. 159 obnovil usnesení prvého soudu; ohledně nemovitostí zapsaných ve vložce čís. 130 dovolacímu rekursu nevyhověl. V otázce, o niž tu jde, uvedl v
5* důvodech:
Dovolacímu rekursu nelze přiznali oprávněni, pokud jde o nemovitosti vložka čís. 130. Tyto nemovitosti jsou podle druhého odstavce § 22 zákona čís. 318/1919 v doslovu zákona čís. 311/1920, zákonem čís. 92/1931 v platnosti ponechaného, ztíženy zákazem zcizení pro dobu desíti let. Mylný jest názor dovolacího rekurenta, že doba platnosti onoho zákazu uplynula, ježto od účinnosti zákona čís. 311/1920 je více než 10 let. Není pochybnosti a vychází z ustanovení uvedeného místa zákona čís. 318/1919 pokud se týče čís. 311/1920, že onu desítiletou lhůtu jest počítati od nabytí nemovitostí a, ježto nemovitosti bylo nabyto zápisem v pozemkové knize ze dne 25. ledna 1923, řečená lhůta ještě neuplynula. Protože svolení Státního pozemkového úřadu ke dražbě nebylo vykázáno, právem rekursní soud návrh na dražbu nemovitostí vložka čís. 130, zamítl a dovolacímu rekursu do této části napadeného usnesení bylo odepříti úspěch.

Citace:

Čís. 12293.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 91-92.