Čís. 12267.

Ručení dráhy.
Přeplnění vlaku jest příhodou v dopravě jen, nabylo-li takových rozměrů, že ohrožuje samo o sobě bezpečnost dopravy.
Jest příhodou v dopravě, nebyly-li dveře na plošinu otevřeny tak, by zapadly do skoby pro zavěšováni dveří a nemohly se samočinně uzavříti.
Žádati průvodčího o určení místa k sedění, jest jen právem cestujícího, nikoliv však jeho povinností, a není v opomenutí tom ani přestoupení předpisu ani porušení průměrné opatrnosti.
(Rozh. ze dne 14. ledna 1933, Rv I 1722/31.)
Žalobkyně nastoupila s baťochem na zádech do vlaku. Ježto vlak byl přeplněn, byla žalobkyně nucena státi u dveří, nemajíc jiného místa. Při tlačenici nastalé vystupováním cestujících ve stanici Sch. musela se žalobkyně zachytnouti dveří, by neupadla, při čemž přišla prsty pravé ruky mezi veřeje a dveře, které zapadly a přiskříply jí prsty pravé ruky. Žalobní nárok na náhradu škody proti dráze uznal procesní soud prvé stolice z polovice důvodem po právu. Odvolací soud nevyhověl odvolání žalované dráhy.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Z pouhého zjištění, že vůz, v němž žalobkyně jela, byl přeplněn, nelze souditi, že jde o příhodu v dopravě. Neboť není každé překročení vymezeného počtu cestujících pokládati za odchylku od pravidelného Chodu dopravy, poněvadž přeplnění je častým zjevem dopravy a nelze je odstranili, aniž by vážně neohrožovalo pravidelnost dopravy. Nepravidelností se stává přeplnění vlaku teprve, nabylo-li takových rozměrů, že ohrožuje samo o sobě bezpečnost dopravy, čímž se teprve stává příhodou v dopravě, poněvadž může samo o sobě již přivoditi zranění neb usmrcení člověka (§ 1 zákona ze dne 5. března 1869, čís. 27 ř. zák.). Takového rozměru přeplnění vlaku nebo vozu v souzeném případě nedosáhlo, neboť je zjištěno, že ve vlaku bylo celkem 400 cestujících III. třídy, ač bylo míst jen pro 346 cestujících, že v S. 120 osob vystoupilo, takže ze S. zbylo jen 280 cestujících a v Sch. vystoupilo ještě dalších 40 osob. Že v těchto dvou stanicích byl nával přistupujících cestujících a že obsazení vozu ohrožovalo samo o sobě bezpečnost osob v něm dopravovaných, není zjištěno. Nelze proto přeplnění tohoto druhu pokládati za příhodu v dopravě.
Příhodou v dopravě (§ 1 zákona o ručení železnic) je však, že dvéře na plošinu vedoucí nebyly otevřeny tak, by zapadly do skoby pro zavěšování dveří a nemohly se samočinně uzavříti. Nezajištění dveří bylo o sobě způsobilé zraniti člověka a je úchylkou od pravidelného chodu dopravy, poněvadž škoda je určena k zajištění otevřených dveří a mají proto dvéře pravidelně býti otevírány tak, by do skoby skutečně zapadly. Ručí proto dráha za poškození žalobkyně utrpěné zavřením dveří, pokud neprokáže některý z vyviňovacích důvodů § 2 zákona o ručení železnic. To se jí však nepodařilo, poněvadž nedokázala, že neotevřel dvéře, nezaklíniv je, některý ze železničních zaměstnanců, a netřeba se proto zabývati otázkou, zda stanice Sch. jest technicky bezvadně provedena a zda jest povinností dráhy čeliti nebezpečnému samočinnému zavírání dveří.
Dráha však ani nedokázala, že si úraz zavinila výlučně sama žalobkyně. Neboť, je-li zjištěno, že žalobkyně byla nucena státi u dveří, nemajíc jiného místa a že při tlačenicí nastalé vystupováním cestujících ve stanici Šch. musila se skoro otočiti a zachytnouti dveří, by neupadla, při čemž právě přišla prsty pravé ruky mezi veřeje a dvéře, které zapadly, nelze jí vytýkati, že si svou neopatrností zavinila úraz výlučně sama. Nelze však spatřovati její výlučné zavinění na úraze ani v tom, že vstoupila s velkým baťochem na zádech do vozu, v němž nalezla jen místo u dveří, a že nežádala podle článku 16 § 1 a 2 přepravního řádu uvedeného v platnost vládním nařízením ze dne 17. čer- vence 1928, čís. 144 sb. z. a n., průvodčího o určení místa k sedění, anebo že se jízdy nevzdala, neboť to je jen jejím právem, nikoliv po¬ vinností a není v opominutí tom ani přestoupení předpisu ani porušení průměrné opatrnosti (§ 1297 obč. zák.). Poněvadž se však žalobkyně vůbec nedovolala, nelze přezkoumávati, zda úraz vůbec nezavinila, a bylo proto rozhodnuto, jak se stalo.

Citace:

Čís. 12267.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 46-48.