Čís. 12570.

Veřejnoprávní otázka neschválení propachtování lékárny ve smyslu zákona ze dne 18. prosince 1906, čís. 5 ř. zák. na rok 1907, jest nerozhodná pro závazek k zaplacení léků odebraných od neschváleného pachtýře lékárny.
(Rozh. ze dne 4. května 1933, R I 234/33.)
Žalobce domáhal se jako nájemce lékárny na žalované okresní nemocenské pojišťovně zaplacení účtu za dodané léky. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl. Důvody: Žalobce se domáhá zažalované pohledávky na základě nároku příslušejícího mu jako nájemci lékárny. Leč spisem okresního úřadu v J., týkajícím se pachtu lékárny, jest zjištěno, že výměrem téhož úřadu ze dne 8. září 1930 bylo žalobci provozování lékárny pro nedostatek kvalifikace zakázáno, kterýžto výměr byl potvrzen rozhodnutím zemského úřadu v Praze, v němž bylo výslovně řečeno, že žalobce nebyl schválen pachtýřem lékárny s poukazem na zákon ze dne 18. prosince 1906 čís. 5 ř. zák. na rok 1907, kteréžto rozhodnutí zemského úřadu bylo konečné a pravoplatné. Toto rozhodnutí odepřelo tedy úřední schválení pachtovní smlouvě uzavřené o lékárně mezi žalobcem a majitelkou lékárny Růženou R-ovou kteréhožto schválení jest ve smyslu § 17 cit. zák. k propachtování lékárny potřebí. Tím však bylo způsobeno, že mezi smluvními stranami podle § 879 obč. zák. nevznikla platná smlouva, neboť okresní úřad pravoplatně vyslovil, že pachtovní smlouva se příčí zákonu. Zda bylo toto rozhodnutí správné čili nic, nepřísluší soudu zkoumali, rozhodné jest, že smlouva schválena nebyla a že bez úředního schválení platná pachtovní smlouva o lékárně nemůže býti uzavřena. Nevznikla-li mezi žalobcem a Růženou R-ovou platná smlouva, nemohla z ní ani pro žalobce vzejíti nějaká práva, nemohl z ní nabýti pohledávek a nemůže je tedy ani na svých domnělých dlužnících dobývati. Jest při tom nerozhodné, že snad Růžena R-ová nepokládá zažalovanou pohledávku za svou, nýbrž za žalobcovu, a že i ona tvrdí, že žalobce v době vzniku pohledávky provozoval lékárnu na svůj účet. Toto provozování lékárny mělo býti jejím pachtem a ten byl neplatný. Že zažalovaná pohledávka přešla na žalobce z jiného důvodu než z pachtovního poměru, netvrdí ani žalobce ani Růžena R-ová. Chybí tu právní poměr, na jehož základě by mohla žalovaná strana plniti žalobci bez obavy, že bude na ní zažalovaná pohledávka vymáhána ještě jednou, žalobci schází platný důvod nabytí pohledávky a není v důsledku toho věřitelem žalované strany. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by ji, vyčkaje pravomoci, znovu projednal a rozhodl. V otázce, o niž tu jde, uvedl v důvodech: Nebyl-li žalobce pachtýřem lékárny schválen správními úřady, tudíž z důvodů veřejnoprávních, nelze proto uznati za neplatná soukromoprávní ujednání, která žalobce za pachtovního poměru uzavřel. Pak by bylo lze uznati za neplatné všechny nákupy a prodeje, které žalobce uzavřel. Pokud jde o zboží žalobcem koupené, nemůže býti jeho legitimace ku prodeji pochybná. Avšak žalobce byl oprávněn též zcizovati zboží, které mu bylo z důvodu pachtovní smlouvy svěřeno.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu, připojiv se k názoru odvolacího soudu, že veřejnoprávní otázka neschválení propachtování lékárny ve smyslu zákona ze dne 18. prosince 1906 čís. 5 ř. zák. 1907 jest pro projednávaný spor nerozhodnou.

Citace:

č. 12570. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 588-589.