— Čís. 12501 —
452
Čís. 12501.
Předpokladem vyloučení člena z družstva pro porušení předpisu stanov tím, že jednal proti zájmům družstva, jest zavinění člena.
Nelze mluviti o takovém zavinění člena družstva, podal-li odpor proti stavbě družstva, háje jen práva svá a své manželky.
(Rozh. ze dne 6. dubna 1933, Rv II 909/31.)
Valná hromada žalovaného družstva vyloučila žalobce z družstva, opirajic se o předpis § 8, druhý odstavec, stanov, podle něhož každý člen jest povinen nejednati proti zájmům družstva a jeho usnesením, kterýžto předpis prý porušil žalobce tím, že podal odpor proti udělení stavebního povolení pro přístavbu kanceláře a skladiště družstva. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se žalobce na družstvu, by bylo určeno, že vyloučení žalobce ze žalovaného družstva neodpovídá stanovám a že žalobce jest i nadále členem žalovaného družstva. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, odvolací soud žalobu zamítl.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Dovolání, jež napadá rozsudek odvolacího soudu z do volacích důvodů čís. 3 a 4 § 503 c. ř. s., nelze upříti oprávnění, neboť nutno přisvědčiti dovolateli, že odvolací soud neposoudil věc po právní stránce správně, dospěv k úsudku, že stačilo pro vyloučení dovolatele ze žalovaného družstva, že bylo zjištěno, že jednal objektivně proti zájmům družstva, aniž bylo zapotřebí zkoumati, zda mu lze také příčítati vinu čili nic. Při povaze takového opatření jako trestu a vzhledem na závažné důsledky s tím spojené jest podle všeobecných právních zásad míti za to, že předpokladem takového opatření jest zavinění člena, jenž má býti vyloučen ze společenstva z toho důvodu, že jednal proti zájmům společenstva. Jak již soud první stolice správně rozpoznal, nelze však mluviti o takovém zavinění na straně dovolatelově. Žalované družstvo mu vytýká, že svým odporem proti udělení stavebního povolení pro přístavbu kanceláře a skladiště způsobil, že nutná přístavba tato byla asi o rok zdržována, čímž žalované družstvo utrpělo velkou škodu. K ostatním výtkám se žalované družstvo v opravném řízení již nevrátilo. Jak vyplývá ze stavebních spisů, založil dovolatel svůj odpor proti udělení stavebního povolení na tom, že jemu a jeho manželce přísluší na pozemcích žalovaného družstva právo na stezku a vozovou cestu, jež přístavbou jest dotčeno, a že jest také ohrožena volná doprava před jejich skladištěm. Netřeba zjistiti, zda dovolateli a jeho manželce skutečně přísluší ono právo stezky a vozové cesty, neboť jediné rozhodné jest, zda dovolatel se mohl poctivě domnívati, že mu přísluší, když je uplatňoval v odporu. To mu však nelze upříti, neboť — Čís. 12502 —
453
různá smluvní ustanovení, týkající se tohoto práva, postrádají žádoucí jasnosti, a nelze přehlížeti, že žalované družstvo uzavřelo konečně s dovolatelem dohodu ze dne 16. června 1930, v níž toto právo alespoň částečně uznalo. Pokud se týče otázky volné dopravy před skladištěm dovolatele a jeho manželky, nelze tvrditi, že šlo výhradně o zájmy veřejnoprávní, jichž ochrana nenáležela dovolateli, nýbrž především o jejich zájmy soukromoprávní. Účelem odporu dovolatelova proti stavebnímu povolení bylo tudíž hájení jeho práv a práv jeho manželky. Nelze proto tvrditi, že šlo o čin protiprávní anebo o jednání příčící se dobrým mravům, a vznikla-li z toho žalovanému družstvu újma, neodpovídá za to dovolatel (§ 1305 obč. zák.). Nehledíc k tomu, nebyla tvrzená újma zjištěna a právem vytýká dovolatel napadenému rozsudku, že předpoklad odvolacího soudu, že soud prvé stolice má za zjištěnu tuto újmu, odporuje spisům, neboť takové zjištění se nestalo. Že poškození žalovaného družstva bylo patrně účelem výkonu dovolatelova práva, nebylo zjištěno. Neodpovídá-li však dovolatel za případnou újmu, vzniklou žalovanému družstvu z jeho odporu proti stavebnímu povolení, nebylo družstvo oprávněno vyloučiti dovolatele z družstva.