Čís. 12269.

Nelze-li mezi spoluvlastníky domu docíliti souhlasu jen o výši úplaty za byt užívaný spoluvlastníkem, není třeba zřizovati správce společné nemovitosti, nýbrž může býti úplata určena soudem v nesporném řízení.
(Rozh. ze dne 19. ledna 1933, Rv I 1905/31.) Žalobkyně a žalovaný byli spoluvlastníky domu, každý z polovice. Žalobou, o niž tu jde, domáhala se žalobkyně na žalovaném, by byl uznán povinným svoliti, by byl ustanoven společný správce domu. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, odvolací soud žalobu zamítl. Důvody: Žalující strana odůvodňuje žalobní nárok tím, že se se stranou žalovanou nemůže shodnouti o výši úplaty za byt, kterého ve společném domě užívá strana žalovaná. Otázka této náhrady jest otázkou řádné správy. Ježto každá ze stran jest spoluvlastnicí co do polovice, nelze otázku tu rozhodnouti většinou hlasů podle § 833 obč. zák. a vzniká otázka, zdali z tohoto důvodu jest již odůvodněno žádati za zřízení společného správce. Zřízení jeho zákon v § 836 obč. zák. sice připouští, avšak nevyslovuje se o tom, za jakých podmínek se tak má státi. Pro případ, že jde o úkony mimořádné správy, o nichž se spoluvlastníci nemohou shodnouti, ustanovuje § 835 obč. zák., že, neshodnou-li se ani na losu ani na rozhodčím, má rozhodnouti soudce. Všeobecně se uznává, že se rozhodnutí to má státi V řízení nesporném. Není zajisté důvodu,, by tohoto ustanovení o soudcově rozhodnutí nebylo použito obdobně i v případech, kde jde sice o úkony řádné správy, kde však, jako v souzeném případě, nemůže býti docíleno rozhodnutí většinou hlasů. Obdobné použití bylo uznáno za přípustné v rozhodnutí bývalého nejvyššího soudu ve Vídni ze dne 5. června 1878, čís. 13401, Glaser-Unger čís. 7018. Je-li tedy možno spor spoluvlastníků o úkonu řádné správy rozhodnouti soudcem v řízení nesporném a dopouští-li vedle toho zákon i ustanovení správce společné věci, vzniká otázka, kdy jest se omeziti na onen způsob a kdy jest přikročiti ke zřízení správce. Pro úplný nedostatek zákonných předpisů o podmínkách zřízení správce společné věci jest soudili, že rozhodovati má účelnost a, ježto funkce správce jest institucí delšího trvání, jest souditi, že jest jí použiti tam, kde lze ze zjištěných skutečností důvodně souditi, že bude opětně docházeti ke sporu spoluvlastníků o způsobu správy a že bude třeba častěji spory mezi nimi odstraňovati a že jest v zájmu klidné a nerušené správy, by tu byl orgán, který by takovéto opětovné spory vylučoval. V souzeném případě, kde nebylo tvrzeno, že se spoluvlastníci nemohou dohodnouti i v jiných otázkách než o výši úplaty, lze očekávati, že se po vyřešení otázky úplaty spoluvlastníci o další správě dohodnou, zřízeni správce společné věci tedy nejeví se potřebným a žalobní nárok proto není odůvodněn.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolání opřenému o dovolací důvod čís. 4 § 503 c. ř. s. nelze přiznati oprávněnost. Správně rozhodl odvolací soud, zamítnuv žalobní nárok, by byl zřízen společný správce domu, poněvadž jako jediný důvod, by správce byl zřízen, uváděno bylo žalobkyní, že nelze docíliti souhlasu o výši úplaty za byt žalovaným spoluvlastníkem domu užívaný, a k určení této výše, jak správně dovodil odvolací soud, netřeba zřizovati správce, nýbrž určena býti může soudem v řízení nesporném podle obdoby § 835 obč. zák. Stačí proto odkázati na správné důvody napadeného rozsudku.

Citace:

Čís. 12269.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 48-50.