Čís. 12572.

Opatření soudu ve věcech poručenských, zvláště i opatření podle § 221 obč. zák., náleží do nesporného řízení.
Otcovská bába není po zákonu povinna k výživě nemanželského dítěte.
(Rozh. ze dne 4. května 1933, R I 381/33.)
Poručenstvo nemanželského dítěte navrhlo, by matka zemřelého nemanželského otce, který otcovství k nemanželskému dítěti soudně uznal, byla uznána povinnou přispívati na výživu a výchovu tohoto nemanželského dítěte. Soud prvé stolice uznal vyživovací povinnost babičky dítěte s tím, že o výši vyživovacího příspěvku bude rozhodnuto později. Důvody: Soud nabyl na základě konaného šetření přesvědčení, že ani nemanželská matka ani její rodiče nejsou s to nadále vyživovati a vychovávati nemanželské dítko a proto rozhodl, jak se stalo, ve smyslu § 221 a § 165 obč. zák., pokládaje Kateřinu P-ovou, matku nemanželského otce za nejbližší příbuznou nemanželského dítka. Podle původního ustanovení § 165 obč. zák. před jeho novelisací byly nemanželské děti vyloučeny z příbuzenstva a z rodiny nemanželského otce. I novelou k občanskému zákoníku § 8 bylo toto ustanovení zrušeno a do nové úpravy § 165 nebylo již pojato. Z toho jest usuzovati, že si zákonodárce nepřál, aby nemanželské děti byly nadále vylučovány z práv rodinných a z příbuzenského poměru nemanželského otce a jeho dalšího příbuzenstva. Za tohoto předpokladu jest matku nemanželského otce pokládati za příbuznou ve smyslu § 221 obč. zák. Rekursní soud zamítl návrh poručenstva. Důvody: Podle § 166 druhý odstavec obč. zák. stihá povinnost k výživě nemanželského dítěte v prvé řadě nemanželského otce, přechází pak na nemanželskou matku a pak na děda a bábu se strany matčiny, a neobsahuje všeobecný zákonník občanský ustanovení, že by vyživovací povinnost k nemanželskému dítěti přecházela po smrti nemanželského otce na rodiče nemanželského otce. Jen § 171 obč. zák. stanoví, že povinnost vyživovati a zaopatřiti nemanželské dítě přechází, jako jiný dluh, na pozůstalost otcovu. V souzeném případě jest nesporno a jest to doloženo pozůstalostním spisem, že po zemřelém nemanželském otci jmění nezůstalo a že se také pro nedostatek pozůstalostního jmění pozůstalost neprojednávala, takže o uplatňování nějaké pohledávky proti stěžovatelce jako dědičce nemanželského otce nejde. Prvý soudce opřel své usnesení o ustanovení § 221 obč. zák., leč neprávem, neboť toto zákonné ustanovení, odvolávající se na § 143 obč. zák., má zřejmě na mysli děti manželské, takže se na nemanželské děti vztahovati nemůže, nehledíc ani k tomu, že nestanoví zákonnou vyživovací povinnost a dává soudu jen možnost, by v případě, že by šlo o zcela nemajetné manželské sirotky, snažil se nejbližší majetné příbuzné pohnouti k vyživování sirotků. Prvý soudce ovšem vzhledem na nynější doslov § 165 obč. zák., ze kterého I. novelou k obč. zák. bylo vypuštěno ustanovení, že nemanželské děti jsou vyloučeny z rodinných práv a z příbuzenstva nemanželského otce, usuzuje, že stěžovatelka jest nejbližší příbuznou nemanželského otce, což však vzhledem k ustanovení § 166 obč. zák. její vyživovací povinnost k nemanželskému dítěti založiti nemůže a nelze ji odvoditi ani z ustanovení § 221 obč. zák.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Nejvyšší soud dal si předem se zřetelem k ustanovení odst. (2) písm. d) a odst. (4) § 41 zákona ze dne 19. června 1931 čís. 100 sb. z. a n. otázku, zda tu není zmatečnost z důvodu, že bylo rozhodnuto v řízení nesporném místo ve sporném. Soud prvé stolice rozhodl ve výkonu své moci poručenské nad nezletilým nemanželským dítětem, jsoucím pod zvláštní ochranou zákona (§ 21 obč. zák.), dovozuje povinnost matky nemanželského otce k výživě dítěte z příbuzenského poměru, a dovolává se výslovně ustanovení §§ 143 a 221 obč. zák., jakož i toho, že otec nemanželského dítěte uznal otcovství. Opatření soudu ve věcech poručenských, zvláště i opatření podle § 221 obč. zák., za něž soud prvé stolice své rozhodnutí považuje, náleží podle ustanovení § 1 zákona čís. 100/31 a §§ 181 a následujících nesp. říz. do řízení nesporného a není tedy zmatečnosti v tom, že nižší soudy rozhodovaly v řízení nesporném.
Dovolací rekurs není však věcně oprávněn, neboť k výživě nemanželského dítěte otcovská bába není po zákonu povinna, a povinnost tu nelze zvláště ani z ustanovení § 221 obč. zák. dovoditi, jak správně uvedl rekursní soud ve výstižném odůvodnění napadeného usnesení, k němuž stačí odkázati a jež vývody dovolacího rekursu nejsou vyvráceny.

Citace:

č. 12572. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 590-592.