Čís. 12518.
Z povšechného ustanovení soudního smíru, že se »kupitel zavazuje veškeré poplatky z předání statků nésti« nelze s určitostí seznati, zda se kupitel zavázal zapraviti poplatky přímo úřadu, či vymáhajícímu věřiteli. Nestačí, že si lze ustanovení času, kdy má býti závazek splněn, domysleti z obsahu smíru. Nebyla-li doba dlužného plnění smírem vůbec stanovena, nelze ani způsobem uvedeným v druhém odstavci § 7 ex. ř. prokázali, že lhůta splatnosti uplynula.
Pro kolky na dovolací rekurs platí položka 1 c/1 vyhlášky min. financí čís. 151/1931 sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 12. dubna 1933, R I 255/33.)
Vymáhající věřitel, byv právoplatně odsouzen vydati dlužníku statky, uzavřel dne 29. prosince 1924 s dlužníkem soudní smír, jímž se dlužník zavázal, že zaplatí veškeré poplatky z převodu obou statků. Když pak vymáhajícímu věřiteli byla vyměřena dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí ve výši 466826,05 Kč, navrhl vymáhající věřitel proti dlužníku k vydobytí vykonatelné pohledávky zemského inspektorátu pro zemské dávky v Praze 466826 Kč 05 h do zaplacení ve prospěch tohoto zemského inspektorátu pro zemské dávky v Praze povolení exekuce zabavením pohledávky, která přísluší povinné straně za poddlužníkem »Společný cukrovar v D.« jako nedoplatek ceny trhové dle smlouvy trhové ze dne 16. listopadu 1924 ve výši 785000 Kč. Soud prvé stolice exekuční návrh zamítl, rekursní soud exekuci povolil. Důvody: Byly splněny všechny předpoklady předpisu § 7 ex. ř. a prvý soud zamítl exekuční návrh neprávem s poukazem na toto ustanovení. Smírem uzavřeným před prvým soudem dne 29. prosince 1924 zavázala se povinná strana, že zaplatí veškeré poplatky z převodu obou statků, k jichž vydání povinné straně byla vymáhající strana odsouzena. Platebním rozkazem zemského inspektorátu pro zemské dávky v Praze ze dne 25. září 1931 byla vymáhající straně z převodů statků na povinnou stranu vyměřena dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí ve výši 466826,05 Kč. Přípisem zemského inspektorátu pro zemské dávky v Praze ze dne 21. září 1932 bylo vymáhající straně sděleno, že žádosti vymáhající strany o sečkání s placením zemské dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí až do vyřízení stížnosti nebylo vyhověno. Je pravda, že z exekučního titulu soudního smíru nelze seznati číselnou výši plnění převzatého povinnou stranou a splatnost tohoto plnění; v tom směru byl však exekuční titul doplněn předloženými veřejnými listinami, z nichž vyplývá i číselná výše závazku povinné strany i jeho splatnost, takže požadavkům § 7 ex. ř. bylo plně vyhověno. An stížnosti nebyl přiznán odkládací účinek, nastala pro vymáhající stranu povinnost, dávku zapraviti.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Odstavec V smíru, jehož se dovolával vymáhající věřitel, není dostatečným exekučním titulem. Z jeho povšechného znění »žalobkyně se zavazuje veškeré poplatky z předání obou statků nésti« — nikoliv zaplatiti, jak uvedeno v návrhu a jak předpokládá též rekursní soud — nelze s určitostí poznati, zda žalobkyně se zavázala zaplatiti poplatky přímo úřadu, jak předpokládá rozhodnutí čís. 2553 sb. n. s., či vymáhajícímu věřiteli, a není v něm též zmínky o platebním rozkaze, kterým budou poplatky vyměřeny. Avšak nehledíc k tomu, schází ve smíru ustanovení času, kdy má býti závazek splněn, jak výslovně vyžaduje § 7 (1). Nestačí, že si čas ten lze snad domysliti z obsahu smíru (srovnej rozh. čís. 4808, 6302 sb. n. s.). Nebyla-li doba dlužného plnění smírem vůbec stanovena, nelze ani způsobem v druhém odstavci § 7 ex,. ř. uvedeným prokázati, že lhůta splatnosti uplynula. (Srovnej rozh. čís. 6302 sb. n. s.). Správně proto první soud zamítl návrh na povolení exekuce, a bylo proto změnou usnesení rekursního soudu obnoviti jeho rozhodnutí.
Výrok o útratách dovolacího rekursu je odůvodněn předpisy §§ 41, 50 c. ř. s. a § 78 ex. ř., při čemž za kolky přiřknuto bylo pouze 250 Kč podle zákona čís. 120/31 sb. z. a nař. a vyhlášky ministerstva financí čís. 151/31 sb. z. a n. (pol. 1 c) 1), neboť není tam rozeznáváno mezi rekursy proti usnesením soudů prvé stolice a rekursy proti usnesením soudů stolice druhé (dovolacími rekursy) a sazba uvedená pod pol. 1., C., 3., platí výslovně jen pro dovolací spisy (revise §§ 502 a násl. c. ř. s.).