Čís. 12285.

O tom, že bylo odepřeno zaplatili poštovné (§ 109 c. ř. s. a čl. II. zákona ze dne 19. ledna 1928, čís. 23 sb. z. a n.), lze mluviti teprve, když byl adresát k zaplaceni poštovním orgánem vyzván a zdráhal se tak učiniti.
V případech relativního nuceného zastupování advokátem nemá býti vydán rozsudek pro zmeškáni, dostaví-li se za stranu jiný plnomocník než advokát, nýbrž má býti postupováno podle § 185 c. ř. s. Plnomocníkem nelze tu vyrozumívali jen toho, kdo se může zmocněním vykázati, nýbrž i jednatele bez příkazu, zejména manžela.
(Rozh. ze dne 26. ledna 1933, R II 453/32.)
Žalovaná zameškala první rok V řízení o žalobě zadané na okresním
soudě v místě, kde byli více než dva advokáti, načež byl k žalobcovu
návrhu vynesen proti ní rozsudek pro zmeškání, podle žaloby. Odvolací soud zamítl odvolání, uplatňující zmatek podle § 477 čís. 4
c. ř. s. Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a vrátil věc odvolacímu soudu, by o odvolání žalované znova rozhodl.
Důvody:
Stěžovatelka napadla rozsudek pro zameškání prvého roku především z důvodu zmatečnosti podle § 477 čís. 4 c. ř. s., ježto se prý poštovní orgán, doručuje jí žalobu, nezachoval podle předpisů §§ 104 a 109 c. ř. s. Zdali tomu tak skutečně bylo, rekursní soud nevyšetřil podle druhého odstavce § 473 c. ř. s., nýbrž neuznal na vytýkanou zmatečnost prostě proto, že stěžovatelka ani netvrdí, že se nabízela zaplatili při doručování poštovné, takže se uložení na poště stalo právem po rozumu § 109 c. ř. s. a čl. II. zákona ze dne 19. ledna 1928, čís. 23 sb. z. a n. Než právem poukazuje stěžovatelka k tomu, že o odepření zaplacení poštovného by se mohlo mluviti teprve, kdyby byla poštovním orgánem k zaplacení vyzvána a učiniti tak se zdráhala, neboť mohla býti toho mínění, že jde o zásilku, která nepodléhá placení poštovného, v kterémžto případě by se stalo platné doručení podle § 109 c. ř. s. zanecháním zásilky na místě. Bude proto na odvolacím soudu, by vyšetřil podle druhého odstavce § 473 c. ř. s., zda poštovní orgán doručuje žalobu vyzval stěžovatelku k zaplacení poštovného, zda zaplacení odepřela a zda jí poštovní doručovatel po rozumu § 14 (5) předpisů o doručování soudních vyřízení poštou (Věstník ministerstva spravedlnosti z r. 1928 sdělení č. 84) oznámil, že soudní vyřízení (žaloba) bude po 14 dnů uloženo u poštovního úřadu a že si je může v této době odebrati. Předpisy o doručování žalob jsou rázu donucovacího a, nebylo-li jich šetřeno, má to za následek neplatnost doručení.
Další zmatečnost řízení v prvé stolici podle § 477 čís. 4 c. ř. s. spatřovala stěžovatelka v tom, že prvý soudce, ač její spolužalovaný manžel, který se dostavil k prvému roku, prohlásil, že bude stěžovatelku zastupovati, vynesl rozsudek pro zmeškání. Odvolací soud neuznal na tuto zmatečnost, aniž v tomto směru předsevzal šetření po rozumu druhého odstavce § 473 c. ř. s., proto, že prý z odvolání jest zřejmo, že se spolužalovaný manžel stěžovatelky nemohl vykázati její plnou mocí a že stěžovatelka ho k zastupování vůbec nezplnomocnila a jeho postup dodatečně neschválila. S těmito vývody napadeného usnesení nelze souhlasiti. Jak blíže dolíčeno v rozhodnutí čís. 2683 a 5810 sb. n. s., nemá býti v případech relativního nuceného zastupování advokátem (§ 29 c. ř. s.) vydán rozsudek pro zmeškání, dostaví-li se za stranu jiný plnomocník než advokát, nýbrž má býti postupováno podle § 185 c. ř. s. Plnomocníkem nelze však vyrozumívati jen toho, kdo se může zmocněním vykázati, nýbrž, jak dolíčeno v rozhodnutí čís. 8197 sb. n. s., i jednatele bez příkazu a zejména tedy manžela, jemuž již podle §§ 91, 1009, 1029, 1034, 1237, 1239 obč. zák. přísluší zastupovali manželku bez zvláštní plné moci, ovšem ne proti její vůli. O zastupování proti její vůli nemůže zde však býti řeči, ana stěžovatelka, jak plyne z vývodů jejího odvolání, proti jeho zastupování nic nenamítá, tedy je schvá- lila. Je-li proto správným tvrzení stěžovatelky, že její spolužalovaný manžel prohlásil při prvním roku, že ji bude zastupovati, bylo povinností prvého soudu, by nevynesl ihned rozsudek pro zmeškání, nýbrž postupoval podle zásad právě vyslovených. Bude proto na odvolacím soudě, by podle druhého odstavce § 473 c. ř. s. vyšetřil, zda jsou správná tvrzení stěžovatelky v naznačeném směru, a pak teprve o odvolání v tomto směru rozhodl. Právem proto vytýká stěžovatelka, že odvolací řízení zůstalo vadným, an odvolací soud neprovedl shora naznačená šetření po rozumu druhého odstavce § 473 c. ř. s.

Citace:

Čís. 12285.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 79-81.