Čis. 678.

Zákon ze dne 18. března 1920, čís. 188 sb. z. а n., o podloudném vývozu předmětů potřeby. Slovem »vyvézti« míní se, věc někam dopraviti а ji již zpět nepřivez ti, nýbrž ji tam ponechati.
(Rozh. ze dne 3. ledna 1922, Kr II 832/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl v neveřejném sezení zmateční stížnost obžalovaných do rozsudku krajského soudu, jímž byli uznáni vinnými zločinem dle § 2 lit. c) zákona ze dne 18. března 1920, čís. 188 sb. z. a n. — mimo jiné z těchto
důvodů:
Uplatňujíc zmatek dle § 281 čís. 9 a) tr. ř. uvádí zmateční stížnost, že ke skutkové podstatě činů trestných dle § 2 zák. ze dne 18. března 1920, čís. 188 sb. z. a n. je nutným kromě dopravy předmětu potřeby do ciziny bez potřebného· dovolení též úmysl předmět potřeby zdejší spotřebě odníti a cizí spotřebě jej opatřiti, a že zajisté není trestným činem, když někdo dopraví předmět potřeby do ciziny, třeba bez řádného povolení, раk-li jej nechce tam zanechati, nýbrž opět zpět přívézti. Zmateční stížnost vytýká rozsudku, že tohoto úmyslu obžalovaného M-а ani nezjistil, ani úmysl ten za prokázaný nevzal, a podotýká, že toto zjištění zajisté častěji v rozsudku opakovanými slovy »podloudně vyvézti« učiněno nebylo. Právní názor stěžovatelův jest správným a zmatek dle § 281 čís. 9 a) tr. ř. byl by zajisté dán, kdyby z celého· rozsudku, jasně nevyplývalo, že soud nalézací tento úmysl za zjištěný a prokázaný vzal. Rozsudek odsoudil obžalovaného. pro zločin dle § 2 lit. c) zákona ze dne 18. března 1920, čís. 188 sb. z. a n., nadepsaného jakožto zákon o stihání podloudného vývozu předmětů potřeby do ciziny. Zlý úmysl jest obsažen již pojmově a gramatikálně ve slově: »vyvézti«, neboť slovo to značí, nějakou věc někam dopraviti a ji již více zpět nepřivézti, nýbrž na místě, kam doprava směřovala, ponechati. Slovo podloudně pak ještě zjištění tohoto úmyslu dotvrzuje. Obžalovaný hájil se jedině tím, že neměl úmyslu, koně v Německu zanechati, nýbrž zase zpět přivézti. Rozsudek toto hájení se M-ovo a v tomže směru se hájícího« spoluobžalovaného vyvrací a výslovně zjišťuje a bere za prokázáno, že M. chtěl dopraviti hnědého koně s hvězdou podloudně do> Německa, že Vincenc H. vydal hnědého koně Μ-ovi', věda, že jej chce vyvézti za hranice, a že úmysl obžalovaných směřoval ,fc tomu, vyvézti mladého hnědého valacha, koupeného na trhu v В-i. Z uvedeného jasně na jevo vychází, že soud zjišťuje a za prokázaný bere úmysl, koně hnědého za hranice vyvézti, tedy tam neehati. Uplatňujíc tudíž důvod zmateční dle § 281 čís. 9 a) tr. ř., zmateční stížnost bere za základ obhajobu obžalovaných, nikoli děj rozsudkem zjištěný, neprovádí zmatek v rámci skutečností, soudem nalézacím zjištěných, a nelze tudíž stížnost zmateční v tomto směru považovati za provedenou podle zákona, tedy za provedenou vůbec.

Citace:

č. 678. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 17-18.