Čís. 686.

Předražovaní (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.).
Pro skutkovou podstatu řetězového obchodu jest lhostejno, že pachatel původně koupil předměty potřeby v úmyslu, by je prodal ve svém obchodě a teprve později se rozhodl pro odbytí jich způsobem, jenž neodpovídá řádnému obchodování. Úmysl, obchodovati se zbožím způsobem nereelním, zračiti se může zejména v nákupu takového množství zboží, pro něž pachatel neměl odbytu.
(Rozh. ze dne 9. ledna 1922, Kr II 67/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku lichevního soudu při zemském soudu v Opavě ze dne 30. listopadu 1920, jímž byli obžalovaní sprostém podle § 259 čís. 3 tr. ř. z obžaloby pro přečin dle § 11 čís. 4 zák. ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc soudu nalézacímu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Dle rozhodovacích důvodů napadeného rozsudku sprostil nalézací soud obžalované, obchodníky Josefa P-а a Rudolfa S-a, z obžaloby pro přečin řetězového obchodu ve smyslu § 11 čís. 4 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n. hlavně z toho důvodu, že petrolej, jimi v množství 8, pokud se týče 2 sudů koupený, prodali dále jinému obchodníku, poněvadž proň nenalezli odbytu ve svých vlastních obchodech a bylo nebezpečí, že na něm unikáním a vypařováním značně ztratí, dále proto, že neshledal zisk, jehož prodejem petroleje docílili, nepřiměřeným a nedospěl tudíž ani k závěru, že by následkem zisku toho bylo došlo ke zdražení petroleje nad cenu, jinak v drobném obchodě obvyklou. Nalézací soud nenabyl následkem toho ani přesvědčení, že se obžalovaní pustili do nějakých »řetězových pletich« nebo že si opatřili petrolej v nepřiměřeně velkém množství v úmyslu, by jím provozovali řetězový obchod. Zmateční stížnost namítá, uplatňujíc důvod zmatečnosti ve smyslu § 281 čís. 9 a) tr. ř., právem, že sprošťující výrok spočívá na mylném právním posouzení případu. Především není pojmovým předpokladem řetězového obchodu, by pachatel choval již v době koupě předmětu potřeby přímý úmysl, provozovati koupeným zbožím obchod řetězový. Dokonce může se i obchodník z povolání státi vinným přečinem řetězového obchodu také tehdy, koupí-li předmět potřeby původně v úmyslu, prodávati jej ve svém obchodě způsobem, srovnávajícím se s pravidly řádného obchodování, a pojme-li teprve později úmysl, naložiti koupeným zbožím způsobem, vybočujícím z kolejí pravidelného obchodování, takovým, který jednání jeho dodává rázu zbytečného a hospodářsky škodlivého vsunutí se mezi výrobce a spotřebitele, prodloužení nebo stižení přechodu předmětu potřeby do spotřeby. Obžalovaní koupili petrolej, dle zjevného přesvědčení nalézacího soudu arci původně za tím účelem, by jej prodávali, jak bylo dle stížnosti i jejich povinností, ve svých obchodech přímo spotřebitelům. Než zmateční stížnost namítá případně, že nebylo nutno, aby byli hromadili zboží, pro něž neměli odbytu. Rozsudek snaží se sice dovoditi, že si petrolej neopatřili v množství nepřiměřeném. Než skutková zjištění samotného rozsudku nasvědčují opaku: obžalovaný P. koupil petroleje v únoru 8 sudů, S. pak dne 13. května dva sudy. Rozsudek zjišťuje, že z jara byla místní potřeba petroleje stále víc a více kryta jmenovitě lacinějším pruským petrolejem, dopravovaným podloudně, a že obci, kde obchodoval S., zůstalo ležeti dokonce 108 kg petroleje, přiděleného jí na lístky. U P. padá tu na váhu poměrně zvlášť značné množství petroleje, jím v pozdní zimní době koupeného, u S-a pak okolnost, že všechen petrolej, jím dne 13. května koupený, již dne 7. června dále prodal Nebezpečí ztráty, na něž ve prospěch obžalovaných poukazují rozhodovací důvody rozsudku, přivodili tudíž sami oním, jak stížnost zdůrazňuje, zbytečným hromaděním zboží, pro něž neměli odbytu; dlužno arci předpokládati, že jim dotyčné poměry byly známy nebo jimi předvídány býti mohly. Skutečnost, zjištěná rovněž rozsudkem, že v L., kam obžalovaní petrolej obchodníku Františku H-ovi prodali, byl v téže době nedostatek petroleje, má pro právní posouzení případu značný význam, jako zjev, který může zvlášť pádně nasvědčovati správnosti závěru, že podobným jednáním obžalovaných zavinuje se nedostatek předmětů potřeby toho kterého druhu v jednotlivých místech nebo krajích zatím co se jich současně jinde hromadí zbytečné zásoby, čímž se arci přechod jich do spotřeby zdražuje neb aspoň stěžuje. S tohoto hlediska nabývá pak i jednání obžalovaných zcela jiného rázu, než který mu přikládá rozsudek, a tím naopak pozbývá vší podstaty rozsudkový závěr, dle něhož prý obžalovaní prodejem petroleje z místa, kde nemohl nalézti odbytu, do jiného místa, kde panovala velká potřeba petroleje, jej ani neodňali veškerenstvu ani tím nepředsevzali jednání národohospodářsky škodlivého. Jak stížnost dále rovněž správně zdůrazňuje, není ani docílení zisku pojmovým znakem řetězového obchodu, tím méně ovšem docílení zisku nepřiměřeného. Nehledě pak k tomu, že se při řetězovém obchode způsobilost, stupňovati cenu předmětu potřeby, již pojmově předpokládá tak, že při něm způsobilost tu zvlášť zjišťovati vůbec zapotřebí není, je nepochybno, že se jednáním obžalovaných zboží zdražilo na 1 kg o 1 K, o niž perolej, koupený po 10 K, 20 h a prodaný po 11 K 20 h, za 1 kg, dráže prodávali, stížnost pak nikoli nepřípadně poukazuje i k té okolnosti, že prodali petrolej obchodníku, který jej pak dále zajisté prodával na podkladě ceny, jím obžalovaným zaplacené.

Citace:

č. 686. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 28-29.