Čís. 679.

Pohrůžka bitím jest výhrůžkou ve smyslu § 98 lit. b) tr. zák., nikoliv pouhým přestoupením § 3 zákona koaličního, pokud se týče §§ 1 a 2 zákona o útisku.
(Rozh. ze dne 5. ledna 1922, Kr II 664/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Jihlavě ze dne 23. května 1921, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem veřejného násilí dle § 98 lit. b) tr. zák.
Důvody:
Zmateční stížnost obžalovaného uplatňuje pouze důvod zmatečnosti čís. 9 a) § 281 tr. ř. Snaží se dovoditi, že výroky obžalovaného, zjištěné v rozsudku, nemohou zakládati ani objektivní, ani subjektivní skutkové podstaty zločinu vydírání dle § 98 b) tr. zák., poněvadž obžalovaný dělnicím nevyhrožoval, nýbrž je pouze varoval, a mimo to slova svá pronesl žertem, jejž nikdo vážně nebral. Slova obžalovaného nebyla prý výhrůžkou zlem, předpokládaným v § 98 b) tr. zák., nýbrž upozorněním na nebezpečí, hrozící pracujícím dělnicím od stávkujících, kdyby porušily solidaritu. Stížnost není odůvodněna. Budiž předesláno, že zjištění doslovu závadného výroku, i výklad smyslu, jaký s ním obžalovaný spojoval a co jím chtěl vyjádřiti, jsou zjištěními skutkovými, k nimž dospěl soud nalézací na základě volného přesvědčení, získaného z ocenění výsledku provedeného průvodního řízení. V tomto případě zjistil první soud, že obžalovaný, přišed dne 14. prosince 1920 v čele asi 10—12 stávkujících dělníků do dvora v P., volal na dělnice, pracující u mlátičky: »Dělnice, já vás varuji, běžte dolů, dokud máte zdravé nohy« a mimo to ještě zvláště na dělnici C-ovou: »Kovářko, já vás varuji, pojďte dolů,« provázeje svá slova po dvakráte pohrůžkou ruky. Sond nalézací, uváživ výpovědi súčastněných svědkyň a seznání obžalované!», doslov výroků, způsob, jak byly proneseny, i okolnosti, za kterých se celá věc sběhla, dospěl k přesvědčení, že uvedená slova byla obžalovaným míněna se vší vážností jako pohrůžka ublížením na těle, kterou měly býti dělnice donuceny k zastavení práce, a že ohroženými dělnicemi byla také tak pochopena, neboť soud dále zjistil, že všecky dělnice, na mlátičce pracující, se následkem slov obžalovaného rozutekly a práci zastavily ze strachu, aby nebyly bity. Svým zjištěním vyloučil soud zřetelně, že by se bylo obžalovanému jednalo o pouhý žert neb o trestně bezvýznamné varování neb upozornění. Těmito skutkovými zjištěními prvého sondu jest soud zrušovací vázán (§§ 258, 288, odstavec třetí tr. ř.) a nemůže tudíž přihlížeti k provedení zmateční stížnosti, pokud se přes ně přenáší, nahrazujíc je libovolně novými skutkovými předpoklady, v rozsudku neobsaženými. Pokud se snaží stížnost dovoditi, že výhrůžky ublížením na těle (bitím), pronesené obžalovaným v úmyslu, aby na ohrožených dělnicích bylo vynuceno zastavení práce, nejsou výhrůžkami té kvality a intensity, jaké předpokládá § 98 lit. b) tr. zák., jest na omylu. Výhrůžka poraněním na těle jest zajisté citelným zlem pro každého, tím spíše pro slabé a bezbranné ženy. Výhrůžka obžalovaného byla způsobilá vzbuditi v ohrožených dělnicích důvodnou obavu, že bude splněna, neboť vycházela od zástupce dělníků, agitujícího pro stávku, doprovázeného skupinou dělníků, kteří byli ochotni ho podporovali, kdyby se setkal s odporem, po případě také jeho pohrůžky uskutečniti, věc se sběhla v pohnuté době prosincové generální stávky, správně pokusu o násilný převrat ve státě, kdy bylo dělnictvo komunistického smýšlení pobouřeno a rozeštváno, takže by se snadno bylo dalo strhnouti k násilnostem proti stávkokazům, pohrůžky směřovaly přímo proti osobám, které měly býti donuceny k zastavení práce, a ohroženy byly vesměs ženy, které, plny strachu, ihned práci zastavily a od mlátičky se rozutekly, aby nebyly sbity. Za těchto okolností dlužno souhlasiti s rozhodnutím prvého soudu, že pohrůžky obžalovaného byly kvalifikovány dle § 98 lit. b) tr. zák. a že jeho jednání zakládá skutkovou povahu zločinu vydírání. Trestní ustanovení § 3 zákona koal. nahrazené nyní §§ 1 a 2 zákona o útisku ze dne 12. srpna 1921, čís. 309 sb. z. a n., které má snad stížnost na mysli, brojíc proti podřadění Činu obžalovaného pod ustanovení § 98 lit. b) tr. zák., jest povahy podpůrné. Přichází v úvahu jen v těch případech, v nichž pachatel hledí sjednati, rozšířiti nebo provésti buď výluku, stávku nebo kartel, užívaje při tom zastrašovacích prostředků, co do kvality a intensity slabších, než jaké má na mysli § 98 b) tr. zák., tedy na př. nadávek, boykotů, slabších forem násilí. Bylo-li však použito násilí, ať fysického nebo psychického, směřujícího přímo proti donucované osobě a kvalifikovaného dle § 98 b) tr. zák. jako v tomto případě, jest čin vydíráním.

Citace:

č. 679. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 18-19.