Čís. 712.

Předražovaní (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.). Při posuzování přiměřenosti ceny při obchodu, jejž dlužno dle povahy případu pokládati za jednotný, dlužno přihlížeti k risiku tohoto obchodu v celku.
(Rozh. ze dne 25. ledna 1922, Kr II 939/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku lichevního jakožto nalézacího soudu při krajském soudě v Uherském Hradišti ze dne 22. listopadu 1920, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným přečinem předřazování ve smyslu § 7 čís. 3 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc soudu nalézacímu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Soud nalézací dospívá k přesvědčení o vině obžalovaného ve směru přímého predražovaní dle čís. 3 § 7 zákona o trestání válečné lichvy prostým aritmetickým pochodem, při němž bere v počet pouze ve sladkém stavu došlou třetinu 6000 litrů mléka dodaného ze dvora V., S. a B. Obrany obžalovaného, obsažené a rozvedené zejména v přečtených při hlavním Přelíčení spisech úřadu pro potírání lichvy, že obžalovaný přizpůsoboval postupně cenu, jím při prodeji mléka na sklenice požadovanou, vlastním nákladům nabývacím a možnostem jinakého zužitkování celého, smlouvou zajištěného a dodaného množství mléka, jak se v té které době saisony utvářily — zejména vzhledem na množství mléka, nedocházejícího ve stavu, použitelném ku prodeji na sklenice, soud nalézací vůbec neshledal a nepřezkoumával ani výpočtů, jimiž obžalovaný požadovanou cenu ospravedlňoval. Soud nalézací patrně nepokládal tuto obranu s hlediska právního za závažnou a jen tak lze si vysvětliti, že k obraně obžalovaného nepřihlédl, jí nezkoumal a že odmítl vývodní návrhy obhájcovy. V tom byl však na omylu, neboť, byť bylo trvati na častěji Nejvyšším soudem již vyslovené zásadě, že zcizovatel předmětu potřeby není oprávněn hojiti se na spotřebiteli požadováním vyšší ceny, než by byla odůvodněna konkrétními náklady nabývacími v nejširším slova smyslu, za ztráty utrpěné při obchodech jiných, není tím řečeno, že by bylo v případech, jako je tento, hospodářsky a právně přípustno drobiti jednotný nákup zboží ve velkém k účelům zcizení jeho v drobném rozprodeji podle použitelnosti jednotlivých dodávek, vybrati si za předmět posouzení z celého množství jen částečné množství dodané ve stavu dopouštějícím nejvyšší cenu prodejní, a pak na jedné straně bráti v počet pouze ceny požadované za zboží došlé ve stavu bezvadném, s druhé strany vůbec nedbati cen, za jaké bylo lze zužitkovati a za jaké obžalovaný vskutku zcizoval zboží z dodávek porušených, placených stejnou cenou a zatížených stejnou základní režií jako dodávky bezvadné. Rozdílnost v posuzování obou skupin případů spočívá ve zřeteli na moment risika jakožto jedné ze složek nabývacích nákladů zcizovatelových. Obchodník, jenž, kalkuluje cenu nabytého zboží pro prodej, zahrnul ve výpočet svůj přiměřené risiko ztráty, nemůže býti již uznán za oprávněna, aby nadprůměrnou ztrátu, snad při prodeji, tohoto zboží pak utrpěnou, přesouval do cen zboží jiného, poněvadž spotřebitel není povinen nésti a hraditi risiko životního povolání obchodníkova. Při obchodu však, který dle povahy případu dlužno pokládati za jednotný, nutno již a contrario právě řečeného přihlížeti k risiku tohoto obchodu v celku, anebo, což vyjde na jedno, přiznati obchodníkovi zejména při tak choulostivém předmětu potřeby, jakým je v dobách letních mléko, při kalkulaci cen za zboží v bezvadném stavu došlé přiměřenou přirážku na vyrovnanou ztráty utrpěné bez vlastní viny při dodávkách porušených, poněvadž spotřebitel nemá hospodářského a tudíž ani právního nároku, by se mu dostávalo předmětu potřeby v cenách umožnitelných jen majetkovou ztrátou, neb alespoň vzdáním se občanského zisku na straně toho, kdo ho předmětem tím opatruje a tak plní svou společenskou funkci. Soud nalézací však v žádné formě k otázce právě projednané nepřihlédl, jako ani se vůbec neobíral otázkou zavinění obžalovaného po stránce subjektivní.

Citace:

č. 712. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 65-66.