Čís. 711.

Pobyt a postižení ve smyslu § 54, odstavec prvý tr. ř.
(Rozh. ze dne 24. ledna 1922, Nd I 21/22.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal ve sporu o příslušnost mezi státním zastupitelstvím v Nitře a zemským trestním soudem v Praze příslušným státní zastupitelství v Nitře pokud se týče sedrii tamže. Důvody:
Po rozumu § 54 odstavec prvý tr. ř. a § 25 odstavec prvý a druhý zák. čl. XXXIII. 1896 jest, byl-li trestný čin spáchán v cizině, pravidelně a v prvé řadě příslušným k řízení soud bydliště nebo pobytu obviněného a jen tehda, když by obviněný v tuzemsku ani nebydlil ani se nezdržoval, nastupuje na jeho místo podpůrně soud postižení. Po právu občanském i pojmu přirozeném pak značí bydliště místo, kdež někdo se usadil, maje v úmyslu, tam stále se zdržovati, kdežto pobyt předpokládá delší, avšak toliko dočasné meškání na určitém místě, а k postižení konečně stačí, že obviněný nalezen byl od orgánu moci veřejné, po případě dostal se do moci úřadů, neb úřady bylo proti němu něco skutečně podniknuto, a zjednán aspoň přímý styk s ním na místě, kdež právě, třebas jen nahodile a na dobu jen krátkou meškal. Dle toho sluší nyní řešiti otázku, o kterou eventualitu jde v tomto případě, kde byl oznámený trestný čin spáchán ve Vídni. Obviněný zdržoval se a byl hlášen v Praze jen jako host v hotelu pouze přechodně a krátce od 20. února 1920 do 1. března 1920 a byl v té době policejně vyslechnut, kdežto v T., okrsku nitranského, jak již při tomto svém policejním výslechu udal, měl továrnu (železárnu) a pobyt od 1. března 1920. Též jeho manželka se tam zdržovala a mimo to byl po delší době v Nitře vyslechnut, třebas že nemá stálého bydliště. Za tohoto stavu věci dlužno za to míti, že Praha jest pouze místem postižení a T. že jsou, pokud se týče byly, místem pobytu obviněného a proto bylo uznati, jak výše uvedeno (§ 64 tr. ř.).

Citace:

č. 711. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 64-65.