Čís. 787.

Podloudný vývoz předmětů potřeby do ciziny (zákon ze dne 18. března 1920, čís. 188 sb. z. a n.).
Plebiscitní území na Těšínsku nebylo »cizinou« ve smyslu zákona o podloudném vývozu.
(Rozh. ze dne 31. března 1922, Kr II 536/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Novém Jičíně ze dne 18. září 1920, pokud jím byla obžalovaná uznána vinnou přestupkem dle § 2 lit. a) zákona ze dne 18. března 1920, čís. 188 sb. z. a n., zrušil napadený rozsudek a obžalovanou z obžaloby sprostil.
Důvody:
Zmateční stížnost veřejného obžalobce, odporující rozsudku první stolice jen, pokud jím obžalovaná byla uznána vinnou přestupkem dle § 2 lit. a) zákona ze dne 18. března 1920, čís. 188 sb. z. a n., dovolává se ve prospěch obžalované zmatečního důvodu čís. 9 lit. a) § 281 tr. ř., jest oprávněná. Nalézací soud zjistil, že obžalovaná dopravovala dne 11. května 1920 bez potřebného povolení 40 m povijanů z Mor. Ostravy do Orlové. Tato obec leží v okresu Frýštátském, který v době činu, o nějž jde, patřil k plebiscitnímu území, ležícímu na západ od tehdejší demarkační čáry. Názoru nalézacího soudu, že toto území jest považovati za cizinu ve smyslu zmíněného zákona, nelze přisvědčiti. Čsl. republika a její vláda v kritické době výsostných práv v tomto území nevykonávala a důsledkem toho bylo — dle ustanovení § 1 čís. 1 vládního nařízení ze dne 26. dubna 1920, čís. 291 sb. z. a n., že celním územím ve smyslu zákona ze dne 20. února 1919, čís. 97 sb. z. a n. (totiž územím, pro něž stanoví se výhradně právo státu Československého, vybírati celní dávky a podrobovati zboží dovážené, vyvážené a provážené celnímu řízení) bylo až do definitivního stanovení hranice Čsl. státu území, jsoucí v dosahu moci Čsl. vlády. — Proto zejména celním úřadům československým bylo nakládati s plebiscitním územím jakožto s obvodem ležícím, mimo celní území československé. Výsostných práv nevykonával v plebiscitním území jiný stát (vláda jiného státu). Plebiscitní území bylo naopak pod správou mezinárodní plebiscitní komise, která je z příkazu dohodových velmocí spravovala až do definitivního rozhodnutí o jeho příslušnosti k tomu neb onomu státu a nelze proto z toho ničeho dovozovati co do otázky, bylo-li toto území v kritické době tuzemskem či cizinou. Státoprávně náleželo celé území Těšínské, tedy i okres Frýštátský k zemím bývalé České koruny, čsl. vláda stála až do definitivního rozhodnutí důsledně na stanovisku, že celé území těšínského Slezska v jeho historických hranicích je součástí Čsl. státu; dokud o jeho rozdělení nebylo definitivně rozhodnuto — což se stalo konferencí velvyslanců teprve dne 28. července 1920 — nemohla býti pokládána žádná jeho část se stanoviska čsl. státu za cizozemsko, tedy ani ne za cizinu ve smyslu zákona ze dne 18. března 1920, čís. 188 sb. z. a n. Dopravovala-li obžalovaná předměty potřeby, o které jde, do Orlové, nešlo vůbec o vývoz do ciziny a není tu skutkové podstaty trestného činu, jímž obžalovaná byla uznána vinnou. Napadený rozsudek, vycházející z nesprávného použití zákona co do pojmu »cizina« a proto zmatečný dle § 281 čís. 9 lit. a) tr. ř. byl, pokud je zmatkem stižen, tedy v odsuzujícím výroku zrušen a obžalovaná z obžaloby sproštěna.

Citace:

č. 787. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 191-192.