Čís. 750.

Prohlášen-li rozsudek v přítomnosti obžalovaného, není zachována lhůta § 284 tr. ř. tím, že byla zmateční stížnost vznesena protokolárně u okresního soudu stěžovatelova bydliště, nebyla-li soudem tím zaslána v zákonné lhůtě soudu nalézacímu.
(Rozh. ze dne 28. února 1922, Kr II 136/22.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl v neveřejném zasedání stížnost obžalované do usnesení krajského soudu v Novém Jičíně ze dne 18. ledna 1922, jímž byla odmítnuta její zmateční stížnost do rozsudku krajského jako nalézacího soudu v Novém Jičíně ze dne 21. prosince 1921, jímž byla uznána vinnou zločinem krádeže podle §§ 171 a 176 II. a) tr. zák.
Důvody:
Podle protokolu o hlavním přelíčení ze dne 21. prosince 1921 byla obžalovaná osobně přítomna při tomto přelíčení i při ústním prohlášení rozsudku. Chtěla-li tudíž ohlásiti v čas zmateční stížnost do rozsudku tohoto, měla dle jasného a určitého znění prvého odstavce § 284 tr. ř. učiniti tak u nalézacího soudu, totiž u krajského soudu v Novém Jičíně, do tří dnů po prohlášení rozsudku, pokud se týče měla vzhledem na třetí odstavec § 6 tr. ř. ve znění zákona ze dne 20. července 1912, čís. 142 ř. zák. postarati se o to, aby zmateční stížnost, nepodaná přímo u soudu nalézacího, byla v oné třídenní lhůtě podána poště k dopravě pro tento soud. Podle druhého odstavce § 81 tr. ř. jest ovšem ten, komu rozhodnutí některého soudu doručeno bylo mimo obvod okresního soudu, nacházejícího se v sídle soudu tohoto, oprávněn, vznésti opravné prostředky do rozhodnutí toho u okresního soudu, který byl za doručení jeho dožádán; tohoto zákonného předpisu však nelze zde užiti, poněvadž jak bylo uvedeno, rozsudek, stěžovatelkou v odpor vzatý, byl jí ústně prohlášen u soudu nalézacího, nikoli písemně doručen. Ohlášení její zmateční stížnosti zůstalo, jak ze spisů trestních jest vidno, až do 28. prosince 1921 u okresního soudu ve F., takže teprve tohoto dne, ne-li později, dáno bylo na poštu za účelem dopravy k soudu nalézacímu do Nového Jičína. Dne 28. prosince 1921 však již dávno uplynula třídenní zákonná lhůta k ohlášení zmateční stížnosti, pročež soud nalézací dle § 1 čís. 1 zákona ze dne 31. prosince 1877, čís. 3 ř. zák. z roku 1878 právem odmítl zmateční stížnost jako opožděnou. Stěžovatelka marně tvrdí, že se nevyzná v zákonných předpisech o lhůtách, neboť jednak neznalost zákona neomlouvá, jak výslovně uvedeno jest v § 2 obč. zák., jednak mohla požádati u soudu ústně za vhodné poučení. Okolnost, že zmateční stížnost ohlásila u okresního soudu ve F. ústně do protokolu již 23. prosince 1921 a že protokol zůstal bez její viny ležeti u tohoto okresního soudu, jest v tomto řízení nerozhodna.

Citace:

č. 750. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 125-126.