Čís. 723.

Porušení předpisu § 15 pražského uličního řádu.
Elektrická dráha jest železnicí, automobil pak dopravním prostředkem ve smyslu § 85 lit. c) tr. zák.
(Rozh. ze dne 4. února 1921, Kr I 539/21.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčeni zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 18. března 1921, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem dle §§ 335, 337 tr. zák.
Důvody:
Zmateční stížnost uplatňuje číselně důvody zmatečnosti čís. 9 b), 10 věcně také čís. 5 a 9 a) § 281 tr. ř. Dovozuje s hlediska důvodu čís. 9 a), že rozsudek neúplně cituje a nesprávně vykládá ustanovení § 15 uličního řádu pro policejní obvod pražský, v jehož přestoupení shledává soud zavinění obžalovaného. Dle citovaného § jest zakázáno jezditi po kolejnicích elektrických drah, je-li jízdní dráha ulice dostatečně široká a sjízdná. Sjízdnost jízdní dráhy rozsudek nezjistil a zejména neuvážil, že v době činu v dubnu 1920 byla ulice mimo prostor mezi kolejnicemi následkem četných dolíků a jam v dlažbě neschůdná i pro automobil, jedoucí s nejmenší rychlostí, jak potvrdil svědek O., takže byl obžalovaný nucen zvolit i tu část ulice, která byla sjízdnější. Soud nepřihlížel také k tomu, že na místě nehody v Bělského třídě v Praze VII. auta jinak nejezdí než mezi kolejnicemi dráhy, a že ustanovení § 15 jízdního řádu neužíváním pozbylo platnosti (čís. 5 § 381 tr. ř.). O tom, že ulice byla nesjízdná, navrhuje stížnost slyšení znalce a referenta pražského magistrátu. Stížnost přehlíží, že rozsudek shledává zavinění obžalovaného nejen v tom, že nedbal zákazu obsaženého v § 15 uličního řádu a jel mezi kolejnicemi elektrické dráhy, ačkoliv měl po obou stranách a zvláště také na levé straně, kde měl jeti, volnou dráhu, 4 i více metrů širokou, s dlažbou docela dobrou, nýbrž také v tom, že nevěnoval jízdě náležité pozornosti, maje před srážkou zrak dolů do auta sklepený, takže teprve zvoněním řidiče motorového vozu a upozorněním svědka G-а, jejž vezl, byl (ovšem již pozdě) upozorněn na hrozící srážku. Přes to, že soud necituje úplně § 15 ulič. řádu, čehož ostatně nebylo třeba, uvádí všecky předpoklady nutné pro posouzení, dbal-li obžalovaný zmíněného zákazu čili nic, zjistiv, že jízdní dráha mimo koleje byla dostatečně široká, volná a sjízdná, kdežto naopak mezi kolejnicemi byla dlažba chatrná, správně vyslovil, že obžalovaný jednal nejen proti zákazu, jel-li mezi kolejnicemi, kudy jeti neměl, nýbrž že svou nepozorností — nevěnuje zajisté péče jízdě (a nedbaje chatrné dlažby u kolejí) srážku auta s motorovým voženi zavinil. Z uvedených rozsudečných zjištění vysvítá, že jest lichá výtka stížnosti, že soud nezjistil stav dlažby v ulici v době činu a sjízdnost dráhy mimo koleje. Také výtka neúplnosti není odůvodněna, neboť soud přihlížel k seznání svědka G-а, že dlažba byla v době činu na více místech chatrná nenabyl ovšem přesvědčení, že byla chatrná v prostoru mimo koleje, neboť, přesvědčiv se místním ohledáním konaným v březnu 1921, že stav dlažby byl ještě i v té době (»dosud«) špatný, ale jen těsně při kolejích, kdežto jinde byla dlažba úplně dobrá, nabyl přesvědčení, že byla mimo koleje bezvadná také v dubnu 1920 tím spíše, že nebylo se žádné strany tvrzeno, že se dlažba v těch místech v mezidobí opravovala. K okolnosti, že také jiní jezdí nedovoleně mezi kolejemi, soud nepřihlížel, poněvadž je právně bezvýznamná, a nemohl ani přihlížeti, poněvadž se tak obžalovaný nehájil. Zákaz § 15 uličního řádu platí, dokud nebude zrušen, a nemůže se obžalovaný omlouvati okolností, v rozsudku ostatně nezjištěnou, že závaznost jeho pominula všeobecným nešetřením. Prováděti nové důkazy v řízení zrušovacím jest nepřípustno (§§ 258, 288 čís. 3 tr. ř.). Dle čís. 9 b) § 281 tr. ř. namítá stížnost, že k srážce došlo nikoli vinou obžalovaného, nýbrž náhodou tím, že obžalovaný snad (určitě to neví, ale nasvědčuje prý tomu výpověď svědka Š-a), následkem neočekávané nahodilé poruchy stroje náhodou vjel do jámy a tím byl stržen z rovné dráhy před vůz proti němu jedoucí. Avšak rozsudek neobsahuje žádného výroku o okolnosti vylučující trestnost dle § 2 lit. i) tr. zák., který by měl nejvyšší soud přezkoumati s hlediska důvodu zmatečnosti čís. 9 b) § 281 tr. ř. nezjišťuje také skutečnosti, z nichž by se dalo sonditi, že ke srážce došlo náhodou (nahodilá porucha stroje, nahodilé vjetí do jámy), ba neměl ani příčiny se těmito okolnostmi zabývali, poněvadž se tak obžalovaný vůbec nehájil. Není zde tudíž zákonných předpokladů pro uplatňování tohoto důvodu zmatečnosti. Soud naopak zjistil, že obžalovaný jako zkušený šofér věděl a věděti musel, že svým jednáním, příčícím se povinnostem dbalého řidiče automobilů a předpisu uličního řádu, vydaným k ochraně života a tělesné bezpečnosti, způsobuje nebezpečenství pro život, zdraví a tělo lidské. Dle čís. 10 § 281 tr. ř. uplatňuje stěžovatel, že neměl býti uznán vinným přečinem dle §§ 335 a 337 tr. zák., poněvadž ani elektrická dráha ani automobil nejsou podniky a provoz jich nezakládá poměrů zvláště nebezpečných dle §§ 85c), 87, 89 tr. zák. Stížnost jest na omylu. Elektrická dráha je železnicí ve smyslu § 85 c) tr. zák. neboť za železnici dlužno pokládati všecky dráhy s kolejemi, ať jsou hnány parou či jiným způsobem automobily (i soukromé), sloužící veřejné dopravě osob a zboží dlužno rovněž počítati k dopravním prostředkům uvedeným v první větě v § 85 c) tr. zák. a to bez ohledu na sílu, jakou se pohánějí, poněvadž mají obdobnou strojovou konstrukci jako některé předměty v citovaném § uvedené — zejména železniční lokomotivy — (srov. posudek min. obchodu z 27. listopadu 1900, čís. 51.310, věstník min. spravedlnosti str. 89, 90 z roku 1901). U obou jsou i předpoklady pro ochranu dle § 85 c) (2. věty) tr. zák., poněvadž z povahy použité hybné síly, značné rychlosti pohybu, který se děje na ulicích a cestách, neuzavřených jiným vozidlům, veliké setrvačnosti v pohybu (ve srovnání s vozidly poháněnými animální silou), jakož i z okolnosti, že řízení obou vyžaduje napětí vší pozornosti spolehlivého řidiče, a ne méně z denní zkušenosti, že při provozu tom, upraveném zvláštními policejně bezpečnostními předpisy, dochází k častým srážkám a úrazům, plyne, že provoz i elektrických drah i automobilů se děje za zvláště nebezpečných okolností. Použil tudíž první soud na daný případ právem § 337 tr. zák., poněvadž je zjištěno, že pachatel zavinil srážku jako řidič automobilu a že jí ohrozil bezpečný provoz elektrické dráhy, že tedy jako čin byl Spáchán vzhledem ku 2 věcem v § 85 c) tr. zák. jmenovaným.

Citace:

č. 723. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 85-87.