Čís. 800.

Předražovaní (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.). I tabákové náhražky jsou předměty potřeby a nevylučuje případný podvod, aby pachatel nebyl stíhán též dle zákona o válečné lichvě.
(Rozh. ze dne 10. dubna 1922, Kr II 415/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku lichevního soudu při krajském soudě v Olomouci ze dne 27. dubna 1921, jímž byl obžalovaný sproštěn dle § 259 čís. 3 tr. ř. z obžaloby pro přečin § 11 čís 4 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n. a pro přestupek § 7 odstavec prvý téhož zákona, zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Nalézací soud sprostil obžalovaného z obžaloby pro přečin § 11 čís. 4 a přestupek prvního odstavce § 7 zákona o válečné lichvě z důvodu, že balíčky, které obžalovaný prodával, obsahovaly mimo zcela nepatrnou vrstvu tabáku jen směs různého smetí, jako listů bukových a jiných, seno, tkaničky, ba jeden balíček dokonce i kamínek, pročež prý dlužno říci, že obžalovaný vlastně předmětu potřeby, totiž tabáku ani neprodal, čin obžalovaného dlužno prý posuzovati spíše jako čin k oklamání kupujícího. Právem napadá stížnost veřejného obžalobce tento výrok z důvodu čís. 9 lit. a) § 281 tr. ř. jako právně mylný. Předměty potřeby jsou dle § 1 zákona o válečné lichvě věci movité, jež slouží přímo nebo nepřímo k ukojení potřeb lidských a potřeb zvířat domácích. Nedostatek věcí těch druhů a jakostí, jakými ta která potřeba byla ukojena za dob normálních, způsobil, že na jich místo za mimořádných poměrů poválečných a zejména též v době trestných činů, o které jde, vstoupily často, ba částečně pravidlem různé náhražky, jimiž potřeba jakž takž se ukojila; zejména sahali kuřáci k jakýmkoliv náhražkám, přicházejícím do oběhu jako kuřivo, byť byly nezřídka pochybné jakosti a sestávaly z listí bukového, habrového a jiného a z. jiných látek méně cenných. Za těchto poměrů nabývají povahy předmětů potřeby i tabákové náhražky, vyrobené bez anebo skoro bez přísad tabákových; nelze proto této povahy odepříti směsi obžalovaným jako tabák — kuřivo prodávané, byť obsahovala jen nepatrnou část tabáku a byť i jinak byla znečištěna. Okolnost pak, že činnost obžalovaného poukazuje též k oklamání kupujících, může obžalovaného činiti odpovědným též s hlediska podvodu, nesprosťuje ho však — jsou-li skutkové podstaty těchto trestných činů jinak činností obžalovaného naplněny — odpovědnosti pro, přečin § 11 čís. 4 a přestupek prvního odstavce § 7 zákona o válečné lichvě, jejichž skutkové podstaty mohou se se skutkovou podstatou podvodu již pro různost po stránce subjektivní sbíhati tím spíše, že za mimořádných poměrů poválečných a za nedostatku kuřiva šlo kuřákům více o to, by kuřiva dosáhli, než o jakost kuřiva.

Citace:

č. 800. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 211-212.