Čís. 587.

Předražovaní (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.). Tabák není předmětem přepychovým.
(Rozh. ze dne 12. ledna 1922, Kr I 604/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku lichevního soudu při krajském soudu v Hradci Králové ze dne 31. května 1920, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným přestupkem předražovaní dle § 7 čís. 1 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.
Důvody:
Zmateční stížnost uplatňuje důvody zmatečnosti čís. 9 a), b) správně jen 9 a) § 281 tr. ř. Namítá, že jednání obžalovaného, v rozsudku zjištěné, — nedovolený prodej cigaret a tabáku na nádraží v K. nezakládá vůbec trestného činu, přikázaného k potrestání soudům, nýbrž jen přestupek důchodkový. Tabák nelze pokládali za předmět potřeby vůbec, poněvadž zákon rozumí potřebou jen potřeby životní, pro každého nezbytné, — stížnost je nazývá potřebnostmi — nikoliv takové, bez nichž tisíce lidí dobře může žiti (na př. kuřivo), dle stížnosti potřeby v širším smyslu. Tabák prodávaný pod rukou je zbožím přepychovým, není předmětem potřeby, neboť potřebu obyvatelstva v kouření určuje stát autoritativně přídělem kuřiva na lístky. Jde tu o předmět zvláštní obliby, a cenu, požadovanou za takovou věc, nelze nikdy pokládati za zřejmě přemrštěnou. Ceny tabákové režie platí pro řádný, legitimní obchod, v obchodu pod rukou platí ceny za zboží přepychové. Stížnost není odůvodněna. Rozlišování její mezi potřebami v širším a potřebnostmi v užším smyslu je úplně libovolné. Zákon lichevní právě tak jako cis. nař. ze dne 24. března 1917, čís. 131 ř. zák. nechrání, na rozdíl od dřívějších lichevních předpisů, jen předmětů nezbytné potřeby, nýbrž předměty potřeby vůbec; proto mluví v § 1 prostě o životních nikoli nutných životních potřebách a odpírá vlastnost předmětu potřeby pouze takovým věcem, kterých vůbec nelze užiti pro potřeby lidí a domácích zvířat, tedy zejména předmětům přepychovým, které neslouží žádné životní potřebě. K těm však nelze počítati ani tabák ani kuřivo vůbec, již z toho důvodu, že se staly pro své fysiologické účinky a ne méně pro příznivý vliv na duševní činnost a na zvýšení síly odporu proti tělesným námahám a strádáním dokonce nezbytnou životní potřebou pro velkou část obyvatelstva. Že značná část obyvatelstva může kouření postrádati, je lhostejno, poněvadž zákon chrání všecky věci sloužící životním potřebám lidí bez rozdílu, užívají-li jich všichni nebo jen některá část. Ani tabák, prodávaný v obchodě pokoutním, nepřestává býti předmětem potřeby, jakmile slouží k ukojení životní potřeby kuřáků. Že by tomu tak v tomto případě nebylo, stížnost sama netvrdí. Státní příděl kuřiva, určující rozsah potřeby jednotlivého kuřáka, nemá s pojmem potřeby co činiti. Tabák prodávaný pod rukou není zbožím přepychovým proto, že slouží stejné životní potřebě jako tabák prodávaný tabákovou režií. Není-li zde zboží přepychového, nelze mluviti o cenách zvláštní obliby. Otázku přiměřenosti a přemrštěnosti cen za kuřivo pod rukou požadovaných dlužno posuzovati stejně, jako u kteréhokoli jiného předmětu potřeby.

Citace:

č. 687. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 29-30.