Čís. 784.

Jest neodvratnou a nezaviněnou překážkou, nebyl-li vězeň, ač o to ve lhůtě žádal, předveden ihned, by opověděl zmateční stížnost.
(Rozh. ze dne 28. března 1922, Kr II 189/22.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání žádosti obžalovaného za navrácení v předešlý stav co do prošlé lhůty k ohlášení a provedení zmateční stížnosti a odvolání do rozsudku zemského trestního jakožto nalézacího soudu v Brně ze dne 4. února 1922, jímž byl obžalovaný uznán vinným zločinem krádeže dle §§ 171, 173, 174 II a), c), 176 II a), c), 179 tr. zák. a přestupkem dle § 1 zák. o tuláctví a nařídil nalézacímu soudu, by v určitém směru protokol doplnil a po té spisy znovu předložil.
Důvody:
Dle § 30 I. odstavec domácího řádu pro věznice sborových soudů musí Vězeň, chce-li přednésti nějakou prosbu nebo stížnost, oznámiti to dozorci a požádati ho o předvedení, jde-li o trestní věc dosud neukončenou, ku vyšetřujícímu soudci nebo předsedovi hlavního líčení. Obžalovaný Ludvík N. ohlásil, jak konaným šetřením bylo zjištěno, dne 6. února 1922 dozorci vězňů Richardu K-ovi, že chce býti předveden za účelem ohlášení opravných prostředků proti rozsudku ku předsedovi hlavního přelíčení. Přes to byl však obžalovaný předveden k předsedovi hlavního přelíčení až 10. února 1922, tedy po uplynutí lhůty k ohlášení opravných prostředků (§§ 6, 284, 294 tr. ř.). Předveden byv, podal obžalovaný ihned žádost o vrácení v předešlý stav a ohlásil zmateční stížnost a odvolání. Ježto obžalovaný výslechem dozorce Richarda K-a dokázal, že mu pro neodvratné okolnosti a bez jeho viny a bez viny jeho obhájce nebylo možno lhůty dodržeti a ježto v čas o navrácení v předešlý stav žádal a zároveň opověď podal, bylo žádosti jeho vyhověno. O opravných prostředcích bude rozhodnuto později.

Citace:

č. 784. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 187-188.