Čís. 685.

Zákon o lichvě ze dne 12. října 1914, čís. 275 ř. zák. nebyl zrušen lichevním zákonem ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 9. ledna 1922, Kr II 14/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku zemského trestního soudu v Brně ze dne 18. listopadu 1920, jímž byl obžalovaný sproštěn dle § 259 č. 3 tr. ř. z obžaloby pro přečin lichvy ve smyslu § 4 čís. 1 cis. nař. ze dne 12. října 1914, čís. 275 ř. z., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc soudu nalézacímu, by ji znovu projednal a rozhodl — mimo jiné z těchto
důvodů:
Co se týče především námitky, uplatňované obžalovaným v tom směru, že záklon o lichvě ze dne 12. října 1914, čís. 275 ř. z. byl zrušen zákonem o trestání válečné lichvy ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n. kterýžto vstoupil prý na místo onoho zákona, nelze námitce této přisvědčiti. Zákon onen nahrazuje totiž, jak vysvítá z § 11 téhož zákona, zákon ze dne 28. května 1881, čís. 47 ř. z., jenž neodpovídal přítomné době. Okolnost, že zákon o lichvě z roku 1914 vyšel v době válečné, jest docela nahodilá. Toto císařské nařízení nebylo vyvoláno snad válečnými poměry, předmět i účel jeho jest jiný, než-li zákona o válečné lichvě. Ustanovení onoho zákona jsou obdobná jako ustanovení starého zákona z roku 1881 ohledně odpomoci proti nepoctivému postupu při jednáních úvěrních. Jest tudíž i tendence obou zákonů úplně jiná.

Citace:

č. 685. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 27-28.