Čís. 781.

Předražování (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n).
Pro skutkovou podstatu § 7 lich. zák. vyhledává se po stránce subjektivní, by pachatel vědomě využitkoval mimořádných poměrů válkou vyvolaných a byl si vědom zřejmé přemrštenosti ceny.
Maximální cena není veskrze nepochybným a spolehlivým měřítkem pro otázku, zda-li cena, výrobcem požadovaná, jest přemrštěna, směrodatnými jsou konkrétní náklady výrobní.
(Rozh. že dne 24. března 1922, Kr I 385/22.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení ku zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona právem: Rozsudkem okres, jako lichev. soudu v Chrastavě ze dne 1. března 1920, kterým byli uznáni vinnými František W. přestupkem § 5 tr. zák. a § 7 zákona o válečné lichvě a František K. přestupkem § 7 zákona o vál. lichvě, a rozsudkem krajského jako lichevního odvolacího soudu v Liberci ze dne 22. září 1921, kterým odvolání obou obžalovaných do prvuvedeného rozsudku bylo zamítnuto, porušen byl zákon v ustanovení prvého odstavce § 7 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.; rozsudky ty se zrušují a ukládá se lichevnímu soudu u okresního soudu v Chrastavě, aby o této trestní věci znova jednal a ji rozhodl.
Důvody:
Rozsudkem lichevního soudu u okresního soudu v Chrastavě ze dne 1. března 1920 byli uznáni vinnými František W. přestupkem § 5 tr. zák. a § 7 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n., spáchaným tím, že dne 20. října 1919 na schůzi zemědělců v L. radou úmyslně zavdal příčinu ku spáchání přestupku předražovaní, a František K. přestupkem § 7 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n., spáchaným tím, že dne 1. listopadu 1919 v K. využívaje mimořádných poměrů poválečných požadoval za předmět potřeby, totiž za brambory, zřejmě přemrštěnou cenu 36 Kč za 100 kg; byli dle § 20 čís. 1 cís. nařízení ze dne 24. března 1917, čís. 131 ř. zák. za použití §§ 266 a 261 tr. zák. odsouzeni k peněžitým pokutám a sice P. 1000 K a K. 500 K; výkon trestů byl podmíněně odložen na dobu jednoho roku. Rozsudkem krajského jako lichevního odvolacího soudu v L. ze dne 22. září 1921 bylo odvolání obou obžalovaných co do viny poukazem na důvody prvé stolice jako bezdůvodné, co do trestu jako nepřípustné zamítnuto a rozsudek prvé stolice byl potvrzen. Soud prvá stolice zjistil v rozhodovacích důvodech tento skutkový děj a projevil toto mínění: Účastníci porady dne 18. října 1919 u okresní správy politické v L., z jiné příčiny konané, tázali se místodržitelského tajemníka Dra. B-a na cenu bramborů. Dr. В. přinesl výnos, který byl došel týž den, přečetl jednotlivé jeho odstavce, v nichž však o prodejní ceně bramborů nebyla řeč, podotkl výslovně, že výnosu ještě nepreštudoval, a prohlásil konečně, ze dle jeho mínění brambory mohou býti dodávány až za 44 haléřů za 1 kg. Dne 20. října 1919 konala se schůze zemědělců v L. František W. prohlásil při ní, že se dověděl u okresní politické správy, že brambory lze při přímém nákupu spotřebitelů u pěstitele (krátkou cestou) prodávati až za 44 haléřů, že u okresní isprávy politické bylo dle rozmluvy s místodržitelským tajemníkem Drem. B-em zjištěno z výnosu, že možno prodávati brambory až po 44 haléřů za 1 kg. Toto určité prohlášení učinil W. za vědomého zamlčení podstatných okolností, totiž, že mínění, tajemníkem Drem. B-em projevené, nebylo a nemohlo býti takové, že bylo by bývalo lze přiřknouti mu právní závaznost. Obžalovaný W. navedl takto — jsa si vědom, že, kdo uposlechne jeho rady, pokud se týče jeho sdělení, dopustí se činu trestného a to přestupku předražování — úmyslně shromážděné zemědělce ku páchání činu trestného, přestupku předražování. Obžalovaný František K. pak požadoval na Františku E-ovi dne 1. listopadu 1919 za 100 kg bramborů cenu 36 Kč, ačkoliv věděl, že nej vyšší cena za 100 kg bramborů činila 28 Kč. — Ježto rozpjetí mezi touto cenou nejvyšší a cenou K-em požadovanou, činí 8 K při 100 kg, čili asi 29 procent ceny nejvyšší, je cena K-em požadovaná zřejmě přemrštěná. K. věděl, že W. není zákonodárcem; čin, trestním zákonem zapověděný, nemůže se státi beztrestným projevem jednotlivce, takže nemůže se obžalovaný R. omlouvati tvrzením, že P. při zmíněné schůzi prohlásil, že brambory není prodávati po 28 K, nýbrž po 36 K a příbuzenské brambory po 44 K. Rozsudky shora zmíněnými porušen byl zákon v ustanoveního prvého odstavce § 7 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n. Rozsudky zjišťují po Subjektivní stránce v rozhodovacích důvodech pouze, že obžalovaný K. věděl, že cena jím požadovaná (36 h) je vyšší než cena nejvyšší (28 h), a že obžalovaný W. věděl, že mínění Dra. В-a, »že možno prodávati brambory až za 44 h«, — jím na schůzi sdělené, není právně závazné. Tím však skutková podstata činů trestných, jimiž obžalovaní byli uznáni vinnými, po subjektivní stránce vyčerpána není. Skutková podstata přestupku § 7 zákona o vál. lichvě, pokud se týče přestupku dle § 5 tr. zák. a § 7 zákona o vál. lichvě předpokládá vědomí pachatelovo, že cena, kterou pachatel požaduje, pokud se týče cena, k jejíž požadování jinými osobami pachatel úmyslně zavdává příčinu, je zřejmě přemrštěna a že požadováním jí využívá se mimořádných poměrů válkou vyvolaných. Maximální, nejvyšší cena jest, pokud jde o ceny stanovené pro prodej výrobcem, výrazem toho, co úřad, který stanoví maximální cenu, na základě výsledků konaného šetření o průměrných nákladech výrobních pokládá za dostatečné, aby zaručilo výrobcům náhradu výrobních nákladů a přiměřený zisk podnikatelský. Zřejmě přemrštěná cena pak jest, pokud jde o ceny výrobcem požadované, cena, jejíž výše není odůvodněna výší výrobních nákladů a mírného zisku toho, kdo cenu požaduje. Výrobní náklady jednotlivého výrobce mohou býti vyšší nebo menší výrobních nákladů průměrných. Maximální cena není proto nepochybným a vždy spolehlivým měřítkem pro otázku, zdali cena tím kterým výrobcem požadovaná je zřejmě přemrštěna. Tuto otázku dlužno řešiti naopak s hlediska specielních nákladů výrobních toho kterého výrobce, zejména, uplatňuje-li, jak v tomto případě oba obžalovaní učinili, výrobní náklady, z nichž se podává cena vyšší než cena maximální. Tvrzením těchto vyšších nákladů výrobních bylo nalézacímu soudu zabývati se tím více, poněvadž obžalovaní uplatňovali, že obžalovaný K. cenu 36 Kč vzhledem na projev obžalovaného W-a a tento cenu až 44 h vzhledem na prohlášení hospodářského referenta politického úřadu pokládali za přípustnou. Dle § 270 čís. 5 tr. ř. nového znění byl proto soud povinen, by v rozhodovacích důvodech — přihlížeje zejména k obhajově obžalovaných — uvedl, z kterých důvodů a z jakých úvah má za to, že obžalovaní si byli vědomi, že cena 36 h (ceny až 44 h) jsou zřejmě přemrštěny a že požadováním jich využitkují se mimořádné poměry. Z toho, že tak neučinil, nýbrž omezil se na odůvodnění zjištění, na začátku tohoto odstavce zmíněných, a na odůvodnění výroku, že cena 36 h jest objektivně zřejmě přemrštěna, podává se, že nalézací a též odvolací soud řídily se mylným názorem, že pro skutkovou podstatu přestupku § 7 zákona o válečné lichvě nepožaduje se po stránce subjektivní vědomí pachatelovo o zřejmé přemrštenosti ceny a o využitkování mimořádných poměrů válkou vyvolaných.

Citace:

č. 781. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 178-180.