Čís 743.

Je-li pachatel mladistvého věku, jest blahovolně zkoumati, zda jsou tu podmínky podmínečného odkladu výkonu trestu.
(Rozh. ze dne 21. února 1922, Kr II 545/21.)
Rozhoduje v neveřejném zasedání o zmateční stížnosti obžalované vyhověl Nejvyšší soud odvolání spoluobžalovaného do rozsudku expositury krajského soudu v Mor. Ostravě ze dne 29. dubna 1921, jímž byl uznán vinným zločinem krádeže dle §§ 171, 173, 174 II a), c), 176 II c), 179 tr. zák., a jímž mu nebyl přiznán podmínečný odklad výkonu trestu, rozsudek v tomto směru zrušil a nařídil nalézacímu soudu, by po provedeném šetření rozhodl o návrhu na povolení podmínečného odkladu výkonu trestu.
Důvody
Pokud se týče nezl. Rudolfa M., který v Čase činu nebyl ještě 18 roků stár, pokládá soud zrušovací za to, že nalézací soud nezjednal si dostatečného základu pro zodpovědění otázky, jsou-li tu podstatné důvody, z nichž lze sonditi, že odsouzený povede pořádný život, a bude-li tudíž třeba výkonu trestu čili nic. Dle úmyslu zákonodárcova jest hlavním účelem zákona o podmínečném odsouzení i ten, aby se obzvláště mladistvým provinilcům dala příležitost k polepšení se a aby hlavně u nich se zřetelem na to, že spíše mladistvá nerozvážnost, než zlý úmysl, povstalý ze zralé úvahy, bývá pramenem zlých skutků, se ihned nezakročilo se vší přísností zákona. Jest tudíž třeba tím důkladněji provésti šetření ohledně povahy pachatelovy, aby se nade vši pochybnost zjistilo, je-li tu naděje na polepšení se provinilcovo, jež by opravedlňovala přesvědčení o tom, že obžalovaný povede řádný život, obzvláště za současného uložení opatření v § 4 cit. zák. uvedených, poněvadž při mladistvém věku se po případě dá očekávati příznivý výsledek polepšovacích prostředků i bez jejich skutečného použití, jelikož pouhá výhrůžka výkonem trestu účinkuje při předpokladatelné, nezatvrzelé povaze mladistvého mnohem více a jistěji než při provinilcích věku staršího. Když tedy soud nalézací zjistil u všech obžalovaných nedostatek předpokladů pro udělení podmínečného odsouzení, lze říci, že zjištění toto stačí při obžalovaných zletilých a již trestaných, nikoliv však u obžalovaného M-а. U tohoto zdá se naopak, že vzhledem na dosavadní zachovalost, přes to, že čin opakoval, bude možno, aby soud nalézací, vyšetřiv si ovšem bližší okolnosti, snad dospěl k přesvědčení, že obžalovaný je polepšitelný, a že povede řádný život i bez výkonu trestu. Obzvláště bude k tomu zjistiti způsob vychování a dosavadního života (dotazem u správy školy), projevil-li obžalovaný lítost nad činem, do jaké společnosti chodí, jak se jinak choval vůči službodárci, jaký názor má tento v té příčině o obžalovaném, přijal-li ho snad zase do svých služeb, čímž by byla obzvláště odůvodněna naděje na polepšení se atd. Jelikož v naznačených směrech spisy nepodaly spolehlivého základu pro otázku podmínečného odsouzení, bylo odvolání vyhověti a naříditi potřebná šetření.

Citace:

č. 743. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 117-118.