Čís. 694.

Dozorčí orgány zemské politické správy jsou úředníky ve smyslu § 105 tr. zák.
Tím, že sepsali protokol o nesprávnostech, shledaných při revisi hospodaření s mlýnskými výrobky a zaslali jej okresní správě politické, spolupůsobili při obstarávání veřejných záležitostí.
Rozdíl skutkových podstat §u 105 tr. zák. a §u 311 tr. zák. tvoří okolnost, zda šlo o rozhodnutí veřejné záležitosti čili nic.
(Rozh. ze dne 14. ledna 1922, Kr II 333/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovaní zavrhl po ústním líčení zrnateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu ve Znojmě ze dne 21. března 1921, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem podle § 105 tr. zák. — mimo jiné z těchto
důvodů:
S hlediska čís. 10 § 281 tr. ř. dovozuje stížnost, že u P-а a F-a nešlo o osoby, jež jsou povolány k rozhodování veřejných záležitostí; jejich funkce spočívá prý pouze v tom, že smějí při revisích ve mlýnech věci toliko za účelem zajištění a uložení u příslušného úřadu odejmouti, kdežto rozhodnutí přísluší pouze okresnímu hejtmanství, aniž by činnost P-а a F-a byla s tímto rozhodnutím v nějaké souvislosti nebo spojitosti. Takto popírá zmateční stížnost, že by šlo v tomto případě o veřejné úředníky, dále o veřejnou záležitost i o rozhodování veřejné záležitosti. Nemá však pravdu. Oba dva svědci P. a F. byli podle zjištění nalézacího soudu dozorčími orgány mor. zemské správy v Brně, přidělení okresnímu hejtmanství v T. Oba dva byli tedy již vyššími orgány, majíce právo dohledu. Takovéto orgány nazývá nařízení ze dną, 22. září 1920, čís. 555 sb. z. a n. v § 19 úředními orgány a nelze vzhledem k tomu, že se toto nařízení opírá o nařízení čís. 390 z roku 1920 a toto zase o zmocňovací zákon ze dne 15. dubna 1920, čís. 337 sb. z. a n., pochybovat» o tom, že oba dva obstarávali v tomto případě z veřejného příkazu záležitosti vládní, když vláda byla zmocňovacím zákonem zmocněna, by na poli hospodářském sama opatření činila. Také šlo o záležitost veřejnou. Veškeré hospodářství mlýnskými výrobky bylo v době činu vyhrazeno státu, poněvadž jenom takto mohla se zabezpečiti výživa veškerého obyvatelstva a poněvadž jen takto mohlo býti zabráněno nepříznivými následkům, z nedostatků prostředků k výživě plynoucích. Vyplývalo tudíž hospodářství s mlýnskými výrobky z důvodů čistě veřejných. Zbývá tedy již jen otázka, zda svědci P. a F. spolupůsobili při rozhodování veřejné záležitosti. I tuto otázku dlužno zodpověděti kladně. Zákon nepožaduje, aby podplácený úředník o veřejné záležitosti rozhodoval přímo sám; pro takový požadavek neposkytují opory ani slovné znění (»v případech«), ani smysl zákona, kterýž ustanovením § 105 tr. zák. chce docíliti, aby rozhodování dálo se zákonně a nestranně; takový správný postup rozhodování jest však ohrožován strannictvím jak úředníka, povolaného k rozhodnutí samému, tak i úředníka, povolaného k tomu, by zjednal podklady, jichž je zapotřebí pro rozhodování; předmětem podplácení ve smyslu § 105 tr. zák. jest proto každý úředník, který rozhodnutí věcně připravuje, nebo při něm spolupůsobí, byť i jen vyšetřováním a připravováním potřebných podkladů. V této trestní věci zjednali svědci P. a F. podklady potřebné pro rozhodnutí, k němuž zavdalo příčinu neoprávněné semílání obilí stěžovatelem, tím, že zjistili protokolárně shledané nesprávnosti; protokol ten byl, zaslali-li jej okresní správě politické, podkladem, na jehož základě tento příslušný úřad měl rozhodovati ve věci samé, a opatřiti, čeho dle zákona třeba; účel předpisů, v úvahu přicházejících, aby veškeré zásoby obilí, pokud nejsou zemědělcům ponechány ku krytí vlastní potřeby — byly zajištěny pro všeobecné zásobování; byl stejně ohrožen v případě, že by úředník okresní politické správy, k rozhodnutí samému povolaný, nerozhodoval, jak zákon a povinnost mu káže, jakož i tehdy, kdyby svědci P. a F. nebyli o shledaných nesprávnostech oznámení učinili, sepsaný protokol nebyli odeslali, případ úřadu povolanému k rozhodnutí samému byli zatajili a tím způsobili, že by k prohlášení propadu а k zachycení obili, o něž jde, nebylo šlo. Dlužno tudíž pokládati svědky P-а a F-a za osoby, které sepsáním protokolu o nesprávnostech při revisi shledaných a zasláními ho okresní správě politické spolupůsobily při rozhodování veřejných záležitostí. Nalézací soud správně tedy shledal ve zjištěné skutkové podstatě zločin podle § 105 tr. zák. O skutkové povaze přestupku § 311 tr. zák. nemůže zde proto býti řeči, že šlo o rozhodování veřejných záležitostí, kterážto, okolnost právě tvoří rozdíl mezi zločinem § 105 a přestupkem § 311 tr. zák., nikoli snad okolnost, že v § 105 tr. zák. jde o věci důležité, kdežto v § 311 tr. zák. o veřejné záležitosti méně důležité, jak se snažil dovoditi obhájce při veřejném kasačním líčení.

Citace:

č. 694. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 44-45.