Čís. 739.

Zločin krádeže dle § 175 I b) tr. zák.
Není třeba, by krádež věci jmenované v § 85 lit. c) tr. zák. měla bezprostředně v zápětí nebezpečí pro provoz železniční, stačí, mohlo-li nebezpečí takové popřípadě vzejíti.
(Rozh. ze dne 18. února 1922, Kr II 575/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku expositury krajského soudu novojičínského v Mor. Ostravě ze dne 21. června 1921, jímž byl stěžovatel uznán. vinným zločinem krádeže dle §§ 171, 175 I b) tr. zák.
Důvody:
Zmateční stížnost dovolává se zmatečních důvodů č. 9 lit. a), č. 10 § 281 tr. ř., správně pouze důvodu posléze uvedeného, a dovozuje, že, jak plyne z poslední věty § 85 tr. zák. »nebo když. vůbec spácháno za okolností zvláště nebezpečných« — krádež věcí, v § 85 lit. c) tr. zák. jmenovaných je zločinnou jen tehdy, byla-li spojena s nebezpečím pro zařízení k železnicím patřící nebo pro dopravní prostředky, nebo jedná-li se o předměty, jejichž odejmutím se používání dotýčného dopravního prostředku zcela nebo částečně znemožňuje: tomu však v této věci tak nebylo; krádeží oleje z lokomotivy může prý pro případě nastati nebezpečí pro provoz lokomotivy, je-li tato v době krádeže ve službě; konev, z níž stěžovatel olej vzal, stála však na lokomotivě, která nebyla v provozu, nýbrž stála po jízdě v topírně, jakékoliv nebezpečí bylo prý dle výpovědi svědka Q-a vyloučeno; zvláštních okolností, v § 175 I b), 85 lit. c) tr. zák. vytčených, tu prý tedy nebylo. Stížnost jest na omylu. Ovšem lze v odcizení předmětu v § 85 c) tr. zák. vytčeného, bez ohledu na hodnotu jeho spatřovati zločin jen tehdy, je-li tento předmět v jakési souvislosti s bezpečností provozu, takže odejmutí jeho může míti nepříznivý účinek na bezpečnost tohoto provozu, neboť v této souvislosti jeví se vlastnost věci, která dle záhlaví a úvodních slov § 175 tr. zák. činí krádež zločinem; není však třeba, aby nebezpečí pro provoz odnětím věci skutečně nastalo nebo bezprostředně nastati mohlo; naopak zmíněná vlastnost není tu jen tehdy, lze-li možnost zmíněného účinku dle daných poměrů naprosto vyloučiti. Stroj, o který se jedná, stál ovšem po jízdě v topírně, měl se však dle zjištění nalézacího soudu po nějaké době zase vydati na cestu. Z toho, že dle výpovědi svědka inženýra Q-a — jak rozsudek uvádí — každá lokomotiva má 10 až 15 kg oleje, který se doplňuje, když se lokomotiva vrátí z cesty, plyne, že tohoto množství oleje je zapotřebí k řádnému, bezpečný provoz zaručujícímu výstroji lokomotivy, takže zmenšení tohoto množství může míti po případě účinek bezpečnost provozu ohrožující. Tomuto závěru nebrání udání svědka Q-a, že úbytek kg oleje — tolik stěžovatel odcizil — neměl, v zápětí nebezpečí pro provoz; úsudek svědkův předpokládá patrně, že se olej před opětnou vyjížďkou doplní nebo že se při nastávající jízdě nic zvláštního nepřihodí; předpoklad může však selhati, neboť se může státi, že se zásoba oleje po případě nedbalostí zřízence neb z jiných příčin při rychlé výpravě lokomotivy, k níž z různých nahodilých příčin může dojiti, nedoplní nebo že při nastávající jízdě nepředvídaná příhoda vyžádá k udržení lokomotivy ve stavu způsobilém k provozu většího množství oleje. Krádež oleje mohla tedy, i když neměla bezprostředně v zápětí nebezpečí pro provoz železniční, nebezpečí takové po případě způsobiti a nedá se souvislost odcizeného množství oleje s bezpečností železničního provozu za daných okolností vyloučiti. Nelze tedy shledati právně mylným, spatřil-li nalézací soud v oleji, nacházejícím se v konvi na lokomotivě, stojící po jízdě až do nové vyjíždky v topírně, věc v § 85 c) tr. zák. jmenovanou. Po subjektivní stránce skutková podstata §§ 171, 175 I b) tr. zák. ve směru, stížností dotčeném, nevyhledává než vědomí pachatelovo, že odejmutý předmět patří k věcem, v § 85 c) tr. zák. uvedeným; toto vědomí zjišťuje nalézací soud v rozsudečném výroku slovy »je vinen, že odňal věc k provozování železniční dopravy sloužící«; podrobného odůvodnění tohoto zjištění nebylo třeba, neboť šlo o obžalovaného, který jako topič lokomotivy je ve věcech, provozu drah se týkajících, zkušeným, a stěžovatel za hlavního přelíčení neuvedl ničeho, čím by bral v pochybnost, že šlo o olej, určený již k provozování jízdy železniční.

Citace:

č. 739. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 112-113.