Čís. 744.

V tom, že pachatel vzdal se věci neb užitku, které si trestným činem osvojil, nelze ještě spatřovati »náhradu škody« ve smyslu § 187 tr. zák.; vyhledává se, by věc nebo náhrada za hi dostala se do faktické moci poškozeného.
(Rozh. ze dne 24. února 1922, Kr I 635/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaných do rozsudku krajského soudu v Chebu ze dne 7. dubna 1921, jímž byly stěžovatelky uznány vinnými zločinem zpronevěry dle § 183 tr. zák. — mimo jiné z těchto
důvodů:
Stížnost uplatňuje podle č. 9 lit. b) § 281 tr. ř., že balík s bluzami byl podán na poštu v Ch. zajisté nejpozději, než se udál výslech stěžovatelek policejním inspektorátem, že odesláním balíku vzdaly se stěžovatelky disposice nad blůzami, že proto odeslání balíku zakládá úplné nahrazení škody, takže stěžovatelkám bylo přiznati beztrestnost (§ 187 odstavec prvý tr. zák.). Stížnost je na omylu. Ustanovení § 187 tr. zák. není vyhověno již tím, že pachatel se vzdává věci, neb užitku, které trestným činem si osvojil; načpak zákon požaduje, aby pachatel škodu napravil, aby tedy, pokud jde o jmění poškozeného, zjednal týž stav, který byl před trestným činem (aspoň ve smyslu hospodářském); v tento dřívější stav uvádí se však jmění poškozeného teprve tím okamžikem, kdy věc nebo náhrada za ni daná přichází do faktické moci poškozeného; až do tohoto okamžiku je tu jen úmysl, příprava neb pokus, zjednati dřívější stav, nikoliv však skutečná náprava škody. Tato nastala tedy v této věci teprve, když bluzy, které majitelce nemohly býti odevzdány přímo pro její nepřítomnost v K. — pro majitelku byly uloženy u soudu. To však událo se dle zjištění nalézacího soudu teprve den po výslechu, při kterém se policejní inspektor, tedy vrchnost — dověděl o provinění stěžovatelek. Stěžovatelky nemohou se tudíž dovolávali s úspěchem ustanovení § 187 tr. zák. a nemůže zejména též Matilda W. poukazovati na okolnost, že předměty, jí zpronevěřené, byly vráceny včas, kdyžtě obě obžalované byly spolupachatelkami zpronevěry ohledně celého množství prádla a oděvů.

Citace:

č. 744. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 118-119.