Čís. 763.

Dokonanou krádeží jest i pouhé ukrytí věci na místě činu, je-li majiteli věci odňata možnost, by s ní vládl.
(Rozh. ze dne 11. března 1922, Kr I 301/2l.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Čes. Budějovicích ze dne 23. února 1921, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem krádeže podle §§ 171, 176 II b) tr. zák. — mimo jiné z těchto
důvodů:
Námitku právního rázu (§ 281 čís. 9 a) tr. ř.) lze spatřovati pouze v tvrzení stížnosti, že kalhoty přes to, že je obžalovaný ukryl pod polštář své postele ve chlévě, zůstaly stále ještě v držení jeho zaměstnavatele, zůstavše v jeho domě a v jeho posteli, arci obžalovanému к užívání svěřené. Stížnost jest bezdůvodná. Neboť k dokonání krádeže vyžaduje zákon v § 171 tr. zák. odejmutí věcí z cizí držby, pod níž v trestně právním smyslu vyrozumívá se faktický poměr, záležející v tom, že někdo má věc ve své moci, takže s ní může dle libosti nakládati a osoby třetí z toho vyloučiti. Předpokladem dokonané krádeže, je proto, by věc z moci nynějšího majitele přešla v moc zlodějovu. To se stalo v tomto případě tím, že obžalovaný vzal kalhoty ve zlodějském úmyslu z dosavadního místa jejich uschování a ukryl je na místě, o kterém vlastník věci nevěděl. Neboť takto zjednal si moc nad kalhotami, tedy možnost s nimi nakládati, kterážto možnost byla dosavadnímu vlastníku následkem jich odejmutí a neznalosti místa, kde byly nyní schovány, odňata. Držba ukradené věci nebyla proto v době odhalení činu ještě zabezpečena, avšak odnětí držby bylo ukrytím věci uskutečněno a tím krádež dokonána. Dle zákona není proto zapotřebí, by zloděj odnesl věc z místnosti jejího majitele a zajistil si krádežným zásahem zcela moc nad věcí nabytou. Může tudíž zakládati dokonanou krádež i pouhé ukrytí věci na místě činu, jen když je tím majiteli věci odňata možnost, s ní disponovat!.

Citace:

č. 763. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 148-148.