Čís. 790.

Podílnictví na krádeži (§ 185 tr. zák.). K pojmu »na sebe převedení« se nevyžaduje, by pachatel kradenou věc skutečně převzal a by s ní nějak nakládal.
(Rozh. ze dne 3. dubna 1922, Kr I 224/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zma- teční stížnost obžalované do rozsudku krajského soudu v českých Budějovicích ze dne 20. prosince 1920, pokud jím byla stěžovatelka uznána vinnou zločinem podílnictví na krádeži podle §§ 185, 186 lit. a) tr. zák. — mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmatečnost dle čís. 9 a) § 281 tr. ř. shledává stížnost v tom, že prý není zjištěn žádný ze zákonných předpokladů, ani ukrytí, ani na sebe převedení ani další zcizení ukradené věci, a že zejména není zjištěno, že obžalovaná s penězi, o které jde, nakládala jako se svým vlastnictvím. Stížnost je bezdůvodná. Nalézací soud vyslovuje, že obžalovaná ukradené peníze na sebe převedla. Náhled tento je správný, přihlíží-li se k tomu, co ve směru tom obžalovaná doznala a soud na základě toho vzal za prokázáno. Neboť na sebe převésti znamená převzíti věc od jiného a dosíci takto nad ní trvalou neb přechodnou disposiční moc. Obžalovaná pak přijala přímo z rukou N-a 20 K a vzala si 136 K z oněch peněz, jež N. a F. nechali ležeti na stole, chtějíce obé pro sebe podržeti jako peníze vlastní. Tím nabyla zajisté disposiční moci nad oběma částkami a převedla je takto dle mluvy zákona na sebe. To platí i ohledně 300 K, třeba že peníze toho nedostala přímo do rukou. Stačí, že peníz neodmítla, nýbrž přijala a že onu tisícovku, z níž měla 300 K obdržeti, převzala k sobě spolupachatelka Viktorie D-ová, aby ji po rozměnění rozdělila. Bylať i v tomto případě dána obžalované možnost disponovati svémocně obnosem tím. Aby pachatel kradenou věc fakticky převzal, nevyžaduje se nezbytně k pojmu »na sebe převedení« а k dokonání podílnictví na krádeži a rovněž není dle zákona zapotřebí, aby s věcí tou fakticky nějak nakládal, jak stížnost žádá. Právní posouzení věci nalézacím soudem je proto bezvadné a to i co se týče kvalifikace dle § 186 a) tr. zák., nehledíc k tomu, že by na věci ničeho neměnilo, i kdyby se čin obžalované uvažoval dle lit. b) cit. paragrafu.

Citace:

č. 790. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 196-197.