Čís. 749.

Rozhoduje dle volného uvážení (§ 258 tr. ř.), není soud obmezen formelním postavením vypovídajícího v řízení, takže i výpovědí podezřelého může po případě dáti více víry, než-li výpovědi bezvadného jinak svědka.
(Rozh. ze dne 28. února 1922, Kr I 1107/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl v neveřejném zasedání zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku lichevního soudu při zemském trestním soudě v Praze, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem pletich dle § 11 č. 4 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n. a přestupkem předražovaní dle § 7 čís. 1 téhož zákona.
Důvody:
Výtce obžalovaného, že rozsudek jest z důvodu čís. 3 § 281 tr. ř. zmatečným, poněvadž Michal P., jenž koupil chléb patrně s úmyslem dalšího prodeje, měl býti vyslechnut jako obviněný, a ne jako svědek, oprávnění přiznati nelze. Nehledíc k tomu, že P. koupil chléb pro svou osmičlennou rodinu a ne na prodej, jak se stěžovatel domnívá, zakládá onen zmateční důvod jen při hlavním přelíčení nastalé porušení předpisů zákonných vypočítaných výslovně v čís. 3 § 281 tr. ř. a o to tu nejde, an P. dle protokolu při hlavním přelíčení přečteného, do přísahy vzat a mimo to vůbec při hlavním přelíčení slyšen nebyl. Ostatně pouhé dodatečné podezřívání obžalovaným, když dříve nikým nebylo uplatňováno, ani soudem nebylo uznáno, ani nějakým procesuálním stíhacím aktem stělesněno, nestačí, aby P-ovi odníti mohlo charakter svědecký. Ale mimo to rozhoduje soud svým volným uvážením, nejsa obmezen formelním postavením vypovídajícího, nýbrž jen na základě jeho věrohodnosti, takže i výpovědi podezřelého případně více víry dáti může nežli výpovědi jiného svědka.

Citace:

č. 749. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 124-125.