Čís. 699.

Obžaloba pro zločin dle § 81 tr. zák. zahrnuje v sobě obžalobu pro přestupek § 314 tr. zák. Ke skutkové podstatě trestného činu posléze zmíněného stačí úmysl, by úřední osobě v konání služby bylo překáženo.
(Rozh. ze dne 19. ledna 1922, Kr II 114/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku zemského; trestního soudu v Brně ze dne 12. ledna 1921, jímž byla obžalovaná sproštěna dle § 259 čís. 3 tr. ř. z obžaloby pro zločin veřejného násilí dle § 81 tr. zák., zrušil napadené rozhodnutí a přikázal věc příslušnému okresnímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl. Důvody:
Soud nalézací sprostil obžalovanou z obžaloby pro zločin veřejného násilí dle § 81 tr. zák. dle § 259 čís. 3 tr. ř., neshledav ve skutku zažalovaném známky uvedeného zločinu. Soud nalézací uvedl sám v důvodech rozsudku, že jest otázkou, zda se obžalovaná svým vstoupením v cestu strážmistru Františku S-ovi nedopustila přestupku § 314 tr. zák., že však nemohl otázkou tou se zabývali, ježto obžalovaná pro cm tento nebyla obžalována a veřejný obžalobce ani při hlavním přelíčení nenavrhl odsouzení pro tento čin. Zmateční stížnost státního zastupitelství napadající rozsudek ten z důvodu § 281 čís. 7 tr. ř., jest zřejmě odůvodněna. Z důvodu spisu obžalovacího vychází nepochybně na jevo, že obžaloba má právě toto vystoupení obžalované proti četnickému strážmistru S-ovi, službu vykonávajícímu, za předmět, kvalifikujíc je ovšem právnicky ne jako pouhý přestupek § 314 tr. zák., nýbrž jako zločin dle § 81 tr. zák. Z §§ 262, 267 tr. ř. vychází zřejmě na jevo, že obžaloba má za předmět vždy určitý skutek obžalovaného, nikoli právní kvalifikaci jeho veřejným obžalobcem, a že soud rozhodující může vynésti rozsudek, sprošťující obžalovaného z obžaloby dle § 259 čís. 3 tr. ř., jen tehdy, když nedospěl ku přesvědčení, že by se byl obžalovaný skutku vůbec dopustil, nebo když zjistil, že jsou tu okolnosti stíhání neb trestnost skutku vylučující, nebo když uznal, že skutek dle zákona vůbec není trestem ohrožen. Zjistil-li tedy soud nalézací v tomto případě, že se obžalovaná skutku, jí za vinu kladeného, skutečně dopustila, aniž zjistil zároveň okolnosti, stíhání neb trestnost skutku vylučující, nesměl vynésti rozsudek osvobozující, kdyžtě toliko zjistil, že skutek obžalované nevyhovuje všem podmínkám § 81 tr. zák., sám však nevyloučil možnost, že by tu snad šlo o přestupek § 314 tr. zák. Neboť obžaloba pro zločin dle § 81 tr. zák. obsahovala sama sebou obžalobu pro přestupek § 314 tr. zák., tímže skutkem snad spáchaný, aniž bylo třeba, by veřejný žalobce buďto v obžalobě nebo při hlavním přelíčení učinil zvláštní návrh na eventuelní odsouzení obžalované pro tento přestupek. Rozsudkem, sprošťujícím obžalovanou toliko z právní kvalifikace skutku, ve spisu obžalovacím označené, nebyla obžaloba ve skutečnosti vyřízena, což činí rozsudek zmatečnýrn dle § 281 čís. 7 tr. ř. Bylo proto odůvodněné zmateční stížnosti veřejného obžalobce vyhověno, rozsudek zrušen a dále nařízeno, jak shora uvedeno, při čemž se podotýká, že ani vyloučení úmyslu obžalované, aby vystoupením jejím služební výkon četnického strážmistra byl zmařen, nemůže prejudikovati případnému odsouzení obžalované pro přestupek § 314 tr. zák., poněvadž předpis ten, na rozdíl od § 81 tr. zák. nevyžaduje přímo úmyslu pachatelova, aby úřední výkon byl zmařen, nýbrž jen aby úřední osobě v konání služby bylo překáženo, tedy aby výkon ten vměšováním se pachatelovým byl do jisté míry ztížen, což jeho zmaření nelze nijak klásti na roveň.

Citace:

č. 699. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 49-50.