Čís. 703.

Veřejné násilí dle § 83 tr. zák.
Druhý případ § 83 tr. zák. může býti spáchán i pachatelem neozbrojeným, jenž vtrhne »s více lidmi sebranými«. Meškání v úředních místnostech proti vůli toho, kdo jest oprávněn nad nimi disponovati, nezakládá o sobě skutkové podstaty zločinu dle § 83 tr. zák., nestal-li se vstup do místností těch proti vůli oprávněného.
Ochrana § 83 tr. zák. vztahuje se i na zástupce zájemníků, kteří se zúčastnili jednání na politickém úřadě. K pojmu násilí dle § 83 tr. zák.
(Rozh. ze dne 21. ledna 1922, Kr II 83/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského soudu v Opavě ze dne 30. prosince 1920, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem dle § 83 tr. zák.
Důvody:
Zmateční stížnost uznává, že i veřejné budovy požívají ochrany § 83 tr. zák., míní však především, že skutková povaha tohoto zločinu, druhý případ, předpokládá toliko ozbrojené vniknutí, takže prý neozbrojené vniknutí »s více lidmi sebranými« nestačí. Zrušovací soud vyslovil však v poslední době opětovně a blíže odůvodnil, zejména s poukazem na stylisaci zákona »anebo jestliže i bez pomocníků . . . . .«, že rušení domovního míru může býti spácháno netoliko jedním pachatelem, ozbrojeným, nýbrž, jako v případě prvním §u 83 tr. zák., i pachatelem neozbrojeným, »s více lidmi sebranými« (Viz zvláště rozhodnutí čís. 115 v úřední sbírce; Herbst, Handbuch, výklad k § 83 tr. zák.; Finger II. str. 345, Lamasch, Grundriss str. 79 atd.). Zrušovací soud neshledává proto příčiny, by se v tomto případě odchýlil od stanoviska, důsledně jím zastávaného. Stížnost uplatňuje dále, že o vniknutí nelze v tomto případě též proto rnluviti, že vstup do místností veřejného úřadu, jakým je politická správa, je všeobecně dovolen, nedovolené pak prodlení v cizí místnosti nelze ještě považovati za trestné. Připustiti dlužno sice, že meškání v úředních místnostech proti vůli toho, kdož nad nimi disponovati jest oprávněn, by nezakládalo o sobě skutkovou podstatu zločinu dle § 83 tr. zák., kdyby vstup do místností těch se nestal proti vůli osoby oprávněné. Nalézací soud však zjišťuje, že v dotyčných místnostech byla konána porada za účelem stanovení cen mléka za přibrání důvěrníků stavu zemědělského a že ji nelze proto považovati za schůzi všeobecně přístupnou. Tím je zjištěno, že do místností, v nichž se porada odbývala, neměly přístupu osoby, k poradě nepozvané, a že tudíž, když do místností vnikly, nemajíce tam v projednávané záležitosti co činiti, učinily tak při nejmenším proti předpokládané vůli osoby oprávněné, zvláště když se to stalo v úmyslu, vykonati na zasedajících násilí. Nalézací soud má v této příčině za prokázáno, že ve chvíli , kdy bylo jednáno o výrobních nákladech mléka, byly dvéře do sálu vedoucí vyraženy a že demonstranti, mezi nimiž jedním z prvých byl obžalovaný, vrhli se na přítomné tři zástupce zemědělců a začali jednoho z nich biti a s ním zle nakládati. Za takovýchto okolností nelze zajisté předpokládati souhlas osoby oprávněné se vstupem do místností její disposici podléhajících, a dlužno to pokládati za samozřejmé a netřeba to zvláště zdůrazňovati, že takoví vetřelci jsou, ba musí si toho býti vědomi, že vnikají do místnosti proti vůli oprávněného. Tvrzení zmateční stížnosti, že obžalovanému scházelo takovéto vědomí, musí proto zůstati bez úspěchu. Zmateční stížnost namítá dále, že napadeného důvěrníka nelze pocítati k domácím lidem· ve smyslu § 83 tr. zák. Veřejné budovy požívají prý ochrany citovaného §u, avšak jen pro ty osoby, které se následkem svého povolání zdržují v takových, k veřejné službě určených místnostech a kterým z toho důvodu přísluší určité právo disposični nad místnostmi, jimi používanými. Stížnost má tu na mysli rozhodnuti bývalého nejvyššího soudu ve Vídni č. 4013. Než důvody, tam uvedené, jsou přizpůsobeny dotyčnému konkrétnímu případu a netvoří praejudice pro tento případ. Je zjištěno, že napadený důvěrník dostavil se do budovy politické správy na pozvání okresního hejtmana, by se tam súčastnil jednání stran úpravy cen mléka. Při dotyčném jednání předsedal zástupce okresního hejtmana Dr. F. Nemůže býti nejmenší pochybnosti o tom, že důvěrník byl po dobu jednání pod ochranou okresního hejtmana, pokud se týče jeho zástupce, jakožto osob, jimž disposiční právo nad úředními místnostmi náleželo, a že tudíž čítati ho dlužno k domácím lidem po rozumu § 83 tr. zák. Při tom je nerozhodno, že pobyt ten byl pouze přechodní, poněvadž záleží jen na tom, že po dobu tu byl důvěrník L. pod ochranou domovního práva. Neprávem popírá dále stížnost, že není opodstatněnou známka násilí, vykonaného na domácích, lidech. V tomto směru dlužno uvésti, že vykonání násilí ve smyslu § 83 tr. zák. spočívá již v omezení volnosti vůle, svobodně se rozhodovati a jednati, v jakémkoli omezení osobní svobody, volnosti pohybu a že tudíž pojem násilí není obmezen toliko na násilné vztažení ruky. Posuzováno s tohoto hlediska naplňuje jednání obžalovaného, záležející dle zjištění rozsudku v tom, že stěžovatel uchopil L-а za ruku a držel ho tak pevně, že svědek Dr. F. musil vynaložili velkou sílu, aby L-а od obžalovaného' odtrhl, a že chtěl na L-ovi vynutiti slib, aby od zvýšení cen mléka bylo upuštěno, zřejmě pojem násilí. O obžalovaném, jenž dle zjištění rozsudku jednal ve srozumění s demonstranty, do budovy násilně vniknuvšími, dlužno ostatně míti za to, že jako· spolupachatel ručí i za jednání ostatních společníků a tudíž za celkový výsledek, v důsledku toho též za ono zlé nakládání, jehož se na L-ovi dopustili ostatní demonstranti. Že obžalovaný vztáhl na L-а ruku až teprve na dvoře, kam byl tento za rvačky nízkým oknem zasedací síně vtáhnut, nemůže na trestnosti jeho činu ničeho měniti, poněvadž budova okresní politické správy s příslušenstvím, tedy i s dvorem, jest pod ochranou zákona a ježto, jak rozsudek zjišťuje, byly výjevy na dvoře se sběhnuvší jen pokračováním toho, co se událo v zasedací síni.

Citace:

č. 703. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 53-55.